Tuláčci

           Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3430758N, 14.5094622E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/kepebucahu Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Zkrátka den byl jako korálek a trávit jej doma, byl by holý nerozum.   Tlapkala jsem po měkoučké lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy rostly malé pidi stromky. Občas jsem zmerčila pěšinku, jindy kobereček mechu či pařez. Jen jednou jedinkrát zmerčila jsem louži ták velikou, že se do ní celé mé já s láskou a radostí složilo hned, co prošlo zatáčkou. Jak jen jsem slastně mlaskla. To vám byl, kamarádi, zvuk.   Chvilku jsem se rochnila ve voňavé louži, ale jen co jsem zaslechla kroky člobrdice, raději jsem se zvedla. Nechala jsem ze sebe spadnout ba...

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3392353N, 14.5006219E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/femafunume Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po jižních Čechách. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mne laskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a hezky šuměl přírodou.   Tlapkala jsem po měkoučké cestě napříč vesnicí. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, byly krásné chaloupky. U chaloupek rostly stromy a keře, které dávají domov mým opeřeným kámošům. Ti se za své domovy odměňovali ták nádherným zpěvem, že jsem na mnoha místech přemýšlela, zda má cenu tlapkat ještě dál.   To se ví, nedalo mi to. S ušadly zaposlouchanými do zpěvu kamarádů ptáčků tlapkala jsem dál. Z rovinky se stal kopeček a pod kopečkem, to vám bylo něco. Jen pár kroků z kopečka jsem utlapkala, když mne do famfrňáku uhodila vůně stovky let stará. Přesně ta vůně, kterou jedna cítí...

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3672856N, 14.5147244E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/jagujafaka Bylo brzké ráno a já nemohla dospat. Dokonce jsem vstávala ták brzy, že kamarád Puňťa ještě spal. Ale byla jsem v jižních Čechách, na místě mne ták oblíbeném a v posledních měsících ták málo navštěvovaném. Probudit člobrdici, to vám byla, kamarádi, dřina. Ale protože nepatřím do týmu vzdávačů, brzy i člobrdice byla vzhůru a už jsme vymýšlely, kam tentokráte vyrazíme.   Než jsme se rozhodly, uběhlo tolik času, že se stihl probudit i kamarád Puňťa. S jeho prvními paprsky na obloze bylo rozhodnuto. Den bude krásný, takže k vodě. No jo, jenže kam?   Rozhodování opravdu nebylo snadné. V mém okolí bylo tolik krásných míst. Vše nakonec vyřešil kámoš Toyoťák. Hupsla jsem mu na sedačky, člobrdice nastartovala a prý že pojedeme tam, kam nás Toyoťák zaveze. K mému velkému p...