Tuláčci

               Kraj: Plzeňský Okres: Domažlice GPS souřadnice:  49.5659181N, 12.6194611E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/pejenerera   Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa, příroda voněla jarem a vlahý větříček zlehka vanul a šuměl v korunách stromů. V tento krásný den jsem zavítala do západních Čech, abych našla zříceninu zámku, o které dnes už ví jen mapy, příroda a cosi v mém kožíšku.   Svištěla jsem krásnou přírodou po zpevněné lesní cestě s očadly, ušadly a famfrňákem v pohotovosti. Co hledám, věděla jsem moc moc dobře. Můj kožíšek mi totiž od samého rána vysílal signály, že mám najít místo tajemné, které pomalu, ale jistě, pohlcuje příroda. Kde mám hledat, to mi lehce naznačil. Ale kudy kam, to už mi neprozradil. I proto jsem svištěla lesem se všemi smysly v pohotovosti a hledala jsem pěšinku, u které by můj kožíšek usoudil, že už se blížím k cíli.   Zpevněná lesní cesta vedla...

                Kraj: Moravskoslezský Okres: Bruntál GPS souřadnice:  Odkaz do map:  Byl den, kdy bylo nejlepší ležet doma za pecí. Po obloze poletovali bílí mračouni, kteří slibovali pořádnou přepršku. Nad horami v dáli ne tak moc daleké hromy provázely blesky a zdálo se, že se z oblohy sypou přinejmenším trakaře. Jenže já jsem byla u Bruntálu. Na druhém konci naší vlasti. Lenošení tedy nepřipadalo v úvahu.   Hromy, blesky ani krupobití mne nezastavily. Ba naopak. Jen co se mé tlapky dotkly země, už jsem svištěla kupředu mezi loukou a pastvinou kamsi do mírného kopečka. Mračouni nad kebulí mne nemohli zastavit. Jen mne malinko znervózňovali. Cosi v mém kožíšku mi poštěkávalo, že tuhle toulku stihnu, tak ať se zbytečně nehoním. Ale ani tomuto ujišťování jsem nevěřila.   Svištěla jsem do táhlého kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal i sebemenší ...

                Kraj: Pardubický Okres: Chrudim GPS souřadnice:   49.8461189N, 15.9832719E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/pubejucuce Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po východních Čechách. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a kdykoli mu to koruny vysokých stromů dovolily, laskal mne svými hřejivými paprsky v kožíšku. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Aby Puňťa nebyl na obloze sám, společnost mu dělaly bílé mráčky. Dnes byl za jejich společnost Puňťa rád. Bylo brzké ráno a celý pracovní den před Puňťou.   Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě kamsi do hloubi lesa. O stoupání či klesání nemůže být štěku. Většinu výletu jsem tlapkala skoro po rovince, proto jsem byla moc moc ráda, když jsem tlapkala úsekem, který se klikatil mezi stromy a pokud mne něco neuhodilo přímo do famfrňáku, jako by to v lese nebylo.   Tlapkala jsem mezi lomy, užívala jsem si...