Tuláčci

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3392353N, 14.5006219E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/femafunume Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po jižních Čechách. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mne laskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a hezky šuměl přírodou.   Tlapkala jsem po měkoučké cestě napříč vesnicí. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, byly krásné chaloupky. U chaloupek rostly stromy a keře, které dávají domov mým opeřeným kámošům. Ti se za své domovy odměňovali ták nádherným zpěvem, že jsem na mnoha místech přemýšlela, zda má cenu tlapkat ještě dál.   To se ví, nedalo mi to. S ušadly zaposlouchanými do zpěvu kamarádů ptáčků tlapkala jsem dál. Z rovinky se stal kopeček a pod kopečkem, to vám bylo něco. Jen pár kroků z kopečka jsem utlapkala, když mne do famfrňáku uhodila vůně stovky let stará. Přesně ta vůně, kterou jedna cítí...

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3672856N, 14.5147244E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/jagujafaka Bylo brzké ráno a já nemohla dospat. Dokonce jsem vstávala ták brzy, že kamarád Puňťa ještě spal. Ale byla jsem v jižních Čechách, na místě mne ták oblíbeném a v posledních měsících ták málo navštěvovaném. Probudit člobrdici, to vám byla, kamarádi, dřina. Ale protože nepatřím do týmu vzdávačů, brzy i člobrdice byla vzhůru a už jsme vymýšlely, kam tentokráte vyrazíme.   Než jsme se rozhodly, uběhlo tolik času, že se stihl probudit i kamarád Puňťa. S jeho prvními paprsky na obloze bylo rozhodnuto. Den bude krásný, takže k vodě. No jo, jenže kam?   Rozhodování opravdu nebylo snadné. V mém okolí bylo tolik krásných míst. Vše nakonec vyřešil kámoš Toyoťák. Hupsla jsem mu na sedačky, člobrdice nastartovala a prý že pojedeme tam, kam nás Toyoťák zaveze. K mému velkému p...

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.4388783N, 14.1924492E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/lohejedefe Byl krásný den a já jsem se toulala po jižních Čechách. Na starosti jsem měla sviště, který zrovna prázdninoval a tak jsem se mu rozhodla připravit prázdniny, na které nezapomene. Zda se mi to povedlo, těžko štěknout. Ale Zvíkov jsme si užili. Pod dohledem kamaráda Puňti, za dozoru člobrdice, se mi to se svištěm toulalo, jedna radost.   Jen co jsem vyskočila z Volváka, můj směr byl jasný. Tlapkat do kopce se mi nechtělo. Vyrazila jsem proto z kopečka, po klikatící se asfaltce. Brzy jsem minula boží muka a malinkou stavbičku, která byla kulatá a měla roztomilou stříšku. Než jsem se nadála, protlapkala jsem zatáčky a najednou, zničehonic, přímo přede mnou vyrostl hrad větší než velký, s robustní branou a vysokou věží, na kterou je sice vstup zapovězen, ale za vidění stojí.   Než ...