Tuláčci

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.3571767N, 14.2727511E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/hukezabuhu Byl krásný den, když mne mé tlapky zanesly k Podolskému mostu. Ale než jsem stihla sesvištět kopeček k vodě, Puňťu na obloze zahalily mračouni a celé mé já začalo mít obavy, že místo pořádné koupačky budu utíkat před pořádnou buřinou.   To se ví, zastrašit jsem se nenechala. Sesvištěla jsem z kopečka a než mi člobrdice stihla cokoli říct, celé mé já bylo ve vodičce. Bylo jí tu tolik. Když jsem tu byla na podzim, musela jsem usvištět pořádný kus cesty. Ale tentokrát? Vodička byla přesně tam, kde být má. Byla už jen mrňousek od cesty a místní rybáři měli štěstí, že nebyla ještě výš.   Po krátké, ale vydatné koupeli, vydala jsem se na průzkum. Jednou jedinou pěšinkou zvolila jsem směr Podolský most. Utlapkala jsem jen pár kroků, když se mi naskytl pohled nevídaný. Nad bývalou řeko...

           Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3430758N, 14.5094622E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/kepebucahu Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Zkrátka den byl jako korálek a trávit jej doma, byl by holý nerozum.   Tlapkala jsem po měkoučké lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy rostly malé pidi stromky. Občas jsem zmerčila pěšinku, jindy kobereček mechu či pařez. Jen jednou jedinkrát zmerčila jsem louži ták velikou, že se do ní celé mé já s láskou a radostí složilo hned, co prošlo zatáčkou. Jak jen jsem slastně mlaskla. To vám byl, kamarádi, zvuk.   Chvilku jsem se rochnila ve voňavé louži, ale jen co jsem zaslechla kroky člobrdice, raději jsem se zvedla. Nechala jsem ze sebe spadnout ba...

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Tábor GPS souřadnice:  49.3392353N, 14.5006219E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/femafunume Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po jižních Čechách. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mne laskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a hezky šuměl přírodou.   Tlapkala jsem po měkoučké cestě napříč vesnicí. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, byly krásné chaloupky. U chaloupek rostly stromy a keře, které dávají domov mým opeřeným kámošům. Ti se za své domovy odměňovali ták nádherným zpěvem, že jsem na mnoha místech přemýšlela, zda má cenu tlapkat ještě dál.   To se ví, nedalo mi to. S ušadly zaposlouchanými do zpěvu kamarádů ptáčků tlapkala jsem dál. Z rovinky se stal kopeček a pod kopečkem, to vám bylo něco. Jen pár kroků z kopečka jsem utlapkala, když mne do famfrňáku uhodila vůně stovky let stará. Přesně ta vůně, kterou jedna cítí...