Tuláčci

             Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.5130519N, 14.1704486E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/rajafadobu Byl pochmurný den, ale mne se nechtělo ležet doma za pecí. Můj pobyt v jižních Čechách se krátil a byla by škoda si jej neužít do poslední chvíle. A tak i přesto, že na obloze poletovali mračouni, vydala jsem se na výlet, na který budu ještě dlouho vzpomínat.   Volvák mne vysadil na nevelkém parkovišti, kde mne hned poté, co se mé tlapky dotkly pevné země, uhodila do famfrňáku svěží vůně vodičky. Po pravé tlapce měla jsem pěšinku vedoucí kamsi do přírody, po tlapce levé merčila jsem jednu chaloupku vedle druhé.   To se ví, nedalo mi to. Chaloupky jsem nechala chaloupkami a rozsvištěla jsem se kamsi mezi vysoké stromy. Svištěla jsem po měkoučké cestě napříč loukou. Minula jsem parádní strom a než jsem se nadála, už jsem svištěla lesem. Tlapky mé nesly mne rychlostí vyšší než vysokou...

             Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.5070508N, 14.1188194E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/kobejocuhu Den byl ponuřejší než ponurý. Na obloze se proháněly mračouni a Puňťu by jeden pohledal. Studený vítr vanul a ke krásnému dni moc nepomohl. Každou chvíli pršelo, ale naštěstí ne moc. Tento den bych nejraději trávila doma za pecí. Ale copak to šlo? Byla jsem v mých oblíbených jižních Čechách. Navíc dost daleko od domova, abych toulku vzdala.   Vyskočit z Volváka se mi moc nechtělo. Ale musela jsem. Svišť měl prázdniny. Já byla na parkovišti. A to by bylo, abych čekala ve vyhřátém autě. Na člobrdici jsem hodila pohled „když už to musí být“ a pomalu, tempem tlapka tlapku mine, vydala jsem se po jejím boku do míst mi neznámých, ale na první pohled smutných a tajemných.   Po betonovém chodníčku utlapkala jsem jen pár kroků a ocitla jsem se u dřevěných chaloupek. Byly zavřené. Nikde nikdo. ...

            Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.3571767N, 14.2727511E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/hukezabuhu Byl krásný den, když mne mé tlapky zanesly k Podolskému mostu. Ale než jsem stihla sesvištět kopeček k vodě, Puňťu na obloze zahalily mračouni a celé mé já začalo mít obavy, že místo pořádné koupačky budu utíkat před pořádnou buřinou.   To se ví, zastrašit jsem se nenechala. Sesvištěla jsem z kopečka a než mi člobrdice stihla cokoli říct, celé mé já bylo ve vodičce. Bylo jí tu tolik. Když jsem tu byla na podzim, musela jsem usvištět pořádný kus cesty. Ale tentokrát? Vodička byla přesně tam, kde být má. Byla už jen mrňousek od cesty a místní rybáři měli štěstí, že nebyla ještě výš.   Po krátké, ale vydatné koupeli, vydala jsem se na průzkum. Jednou jedinou pěšinkou zvolila jsem směr Podolský most. Utlapkala jsem jen pár kroků, když se mi naskytl pohled nevídaný. Nad bývalou řeko...