Tuláčci

  Kraj:  Jihočeský Okres:  Strakonice GPS souřadnice:  49.4278522N, 13.8224478E Odkaz do map:   https://mapy.cz/s/dodoheceba Byl krásný den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky, které Puňťu škádlily tím, že ho občas schovaly. Ale Puňťa se nedal. Co chvilku mráček poslal dál a rozzářil se na obloze v celé své kráse. A bylo zase teplíčko.   Tento krásný den jsem se toulal po jižních Čechách. Ve společnosti ségruše a člobrdice se mi toulalo, jedna radost. Ze stínu keřů a korun stromů mi do kroku pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Po boku mi bzučely kámošky včelky, které pilně sosaly med z místních květin. I kámoše motýly a čmeldy jsem občas zmerčil. Ale opravdu jen občas.   Užíval jsem si každý krok, který jsem na zpevněné cestě utlapkal. Tlapky mne nesly nádhernou přírodou a já nevěděl, kam mám koukat dřív. Nejdříve mne nesly podél lesa. Později les vystřídalo pole. Příroda po mé levé tlap

  Kraj:  Středočeský Okres:  Příbram  GPS souřadnice:  49.5920253N, 13.7820667E Odkaz do map:   https://mapy.cz/s/kupafodaku   Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě z táhlého kopečka hlubokým lesem a užíval jsem si každý krok. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Po pravé tlapce jsem měl kopec, po tlapce levé klesání. Pod stromy rostla travička i mech. Merčil jsem pařezy porostlé mechem i choroši.   Tlapkal jsem jen chvilku, když jsem po své pravé tlapce zmerčil mne ták dobře známou, kdysi používanou a dnes už sotva patrnou, lesní cestu.   To se ví, jen co jsem mou dobře známou lesní cestu, dnes tedy spíše pěšinku, zmerčil, změnil jsem směr. Opustil jsem zpevněnou lesní cestu. Vzdal jsem se klesání. V mžiku jsem svištěl do kopečka po měkoučké pěšince a od tlapek mi odlétalo jehličí.   Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem borůvčím. Za chvostem jsem měl mnoho stromů a před kebulí skálu parádní. Merčil jsem skálu mne tak dobře známou. Prohlížel jsem si

  Kraj:  Středočeský Okres:  Příbram  GPS souřadnice:  49.6338286N, 13.7790625E Odkaz do map:   https://mapy.cz/s/lejalomofa Byl krásný den a já jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nekrásnější písně, jaké jen zapět umí. Po boku mi poletovali kámošky včelky i kámoši motýli. A mne se tlapkalo, jedna radost.   Tlapkal jsem z táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byl hluboký les. Les, který mne před paprsky kamaráda Puňti neochránil. Cesta, po které jsem tlapkal, byla ták široká, že na ní stín z vysokých stromů nedosáhl.   Netrvalo dlouho a klesání se změnilo v rovinku. V místě, kde se z klesání stala rovinka, se po mé levé tlapce místo vysokých stromů objevila rozkvetlá louka. V tu chvíli se na obloze objevil dlouhý bílý mrak, který převzal vládu nad oblohou a Puňťu nadobro schoval.   To vám štěknu, kamarád

  Kraj:  Středočeský Okres:  Příbram  GPS souřadnice:  49.6538008N, 13.7768003E Odkaz do map:  https://mapy.cz/s/jafelunudo Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které se snažily Puňťu schovat. Tentokrát se ale Puňťa nedal a vládu nad oblohou si vzít nenechal. Zářil na obloze a dělal letní ten tím pravým, pro pořádnou procházku.   Tlapkal jsem hlubokým lesem a cesta mi šla krásně od tlapek. Kamarádi ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Les krásně voněl. Slabý větříček šuměl ve větvích. Kamarádi z hmyzí říše byli všude kolem mne.   Musel jsem si pozorně koukat pod tlapky, abych nezašlápnul žádného kámoše broučka. A že jich na cestě bylo. Malí i velcí. Hráli všemi barvami. Kolem kámošů broučků chodili pilní mravenečci, kteří sbírali jehličí, malé větvičky a kdo ví co všechno k tomu. Vše, co se jim líbilo, hodili na ramena a nosili

  Kraj:  Středočeský Okres:  Příbram  GPS souřadnice:  49.6322872N, 13.8014106E Odkaz do map:   https://mapy.cz/s/mulucujucu Byl krásný letní den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky, které si s Puňťou hrály na schovávanou. Když zářil na obloze kamarád Puňťa, v lese se odehrávala hra světel a stínů. Když bílé naducané mráčky Puňťu schovaly, les ztmavnul a stal se tajemným. V tu chvíli ze svých skrýší vylétli kamarádi ptáčci i kámoši motýli a les jako mávnutím kouzelného proutku ožil. Jakmile se však na obloze objevil kamarád Puňťa, motýli i ptáčci se schovali do stínu a z korun stromů se začal ozývat zpěv ptáčků.   S úsměvem na kebuli, s člobrdicí po boku a s radostí v kožíšku tlapkal jsem lesem. Užíval jsem si každý krok tak, jak to umím jen já. Cesta křížila cestu, klesání se měnilo ve stoupání. Jen hluboký les zůstával na svém místě. Byl všude kolem mne.   Tlapkal jsem hlubokým lesem