Studánka Na Studánce, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6538008N, 13.7768003E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jafelunudo

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky, které se snažily Puňťu schovat. Tentokrát se ale Puňťa nedal a vládu nad oblohou si vzít nenechal. Zářil na obloze a dělal letní ten tím pravým, pro pořádnou procházku.

 

Tlapkal jsem hlubokým lesem a cesta mi šla krásně od tlapek. Kamarádi ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Les krásně voněl. Slabý větříček šuměl ve větvích. Kamarádi z hmyzí říše byli všude kolem mne.

 

Musel jsem si pozorně koukat pod tlapky, abych nezašlápnul žádného kámoše broučka. A že jich na cestě bylo. Malí i velcí. Hráli všemi barvami. Kolem kámošů broučků chodili pilní mravenečci, kteří sbírali jehličí, malé větvičky a kdo ví co všechno k tomu. Vše, co se jim líbilo, hodili na ramena a nosili si na mraveniště, které se rozhodli zvelebit.

 

Tlapkal jsem nádhernou přírodou. Tlapkal jsem živým lesem. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků. Co chvíli jsem se prosvištěl po boku kámoše motýla, co chvilku jsem se prosvištěl po boku kámošky včelky. Najednou jsem si uvědomil, že svištím napříč loukou, kolem mne poletují kámoši z hmyzí říše, kteří od cesty sosají nektar z místních rostlin, a hluboký les mám daleko za chvostem.

 

To se ví, jen co mi štěklo, že jsem z lesa pryč, začal jsem se ohlížet po člobrdici. Šla za mnou, merčil jsem jí na konci lesa a začátku louky. Nebyla to však jen člobrdice, co jsem v dáli ne moc daleké zmerčil.

 

Na konci lesa, na začátku louky, po mé levé tlapce, merčil jsem velkou dřevěnou stavbu, dokonale souznící s přírodou. Kolem dřevěné stavby rostla vysoká tráva a snad jen kovový komínek čouhající se země mi prozradil, kde to jsem.

 

Díky komínku poznal jsem místo, kde jsem byl. Jen díky komínku, který je sotva vidět mi štěklo, že když jsem svištěl po boku kámoše motýla, přesvištěl jsem měkoučkou lesní cestu, která dělí hluboký les od rozkvetlé louky a která vede na jedno z mých neoblíbenějších brdských míst.

 

V mžiku jsem byl opět v pohybu. Rozloučil jsem se s motýly i včelkami. Zamával jsem chvostem na rozloučenou rozkvetlé louce. Rychleji než rychle vracel jsem se zpátky k lesu.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, když jsem byl u cesty, po které jsem se chtěl toulat dál. Změnil jsem směr a hravými hopsavými kroky svištěl jsem dál do hloubi lesa s rozkvetlou loukou po levé tlapce.

 

Uhopsal jsem mnoho skoků, usvištěl jsem mnoho kroků, protlapkal jsem zatáčkou. Najednou jsem byl na úzké pěšince v hlubokém lese, kde pod vysokými stromy kvetla květina za květinou. Pomalu jsem tlapkal dál, kupředu, přímo za famfrňákem. Užíval jsem si každý krok. Moc daleko jsem neviděl. Travička byla skoro stejně tak vysoká, jako jsem byl já. Ale to mi vůbec nevadilo. Moc dobře jsem věděl, kam mne tlapky nesou.

 

Jen co jsem si místo v kebuli vybavil, vytlapkal jsem ze zatáčky. Přímo přede mnou, v další zatáčce, stála v celé své kráse, mezi kapradím a květinami, se stříškou porostlou mechem, malá dřevěná studánka. Dotlapkal jsem ke studánce Na Studánce, jedné z mé neoblíbenějších brdských studánek.