Tuláčci

             Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.5168031N, 14.1606633E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/logusorogu Den byl uplakanější než uplakaný. Na obloze se proháněly mračouni a občas dokonce i sprchlo. Jenže mne to nedalo. Byla jsem poslední den v jižních Čechách a ten mi něco jako déšť nemohl zkazit. Hupsla jsem proto do Volváka a věřila jsem, že na své poslední toulce nezmoknu.   Jako by to někdo chtěl, přestalo pršet chvilku předtím, než mne Volvák vysadil na parkovišti. Všude sice byly louže, ale místo ták krásně vonělo, jako voní vždy na začátku jara. Loužičky, ty mám navíc moc moc ráda, a protože je na člobrdici spolehnutí, věděla jsem, že se ve Volvákovi určitě najde ručník, který mne v případě potřeby vysuší.   Sotva se mé tlapky dotkly země, vyrazila jsem krásným parkem kupředu, přímo za famfrňákem. Ve své blízkosti merčila jsem nádherný trávník, který zdobily staré listnáče prapodi...

             Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.5130519N, 14.1704486E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/rajafadobu Byl pochmurný den, ale mne se nechtělo ležet doma za pecí. Můj pobyt v jižních Čechách se krátil a byla by škoda si jej neužít do poslední chvíle. A tak i přesto, že na obloze poletovali mračouni, vydala jsem se na výlet, na který budu ještě dlouho vzpomínat.   Volvák mne vysadil na nevelkém parkovišti, kde mne hned poté, co se mé tlapky dotkly pevné země, uhodila do famfrňáku svěží vůně vodičky. Po pravé tlapce měla jsem pěšinku vedoucí kamsi do přírody, po tlapce levé merčila jsem jednu chaloupku vedle druhé.   To se ví, nedalo mi to. Chaloupky jsem nechala chaloupkami a rozsvištěla jsem se kamsi mezi vysoké stromy. Svištěla jsem po měkoučké cestě napříč loukou. Minula jsem parádní strom a než jsem se nadála, už jsem svištěla lesem. Tlapky mé nesly mne rychlostí vyšší než vysokou...

             Kraj:  Jihočeský Okres:  Písek GPS souřadnice:  49.5070508N, 14.1188194E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/kobejocuhu Den byl ponuřejší než ponurý. Na obloze se proháněly mračouni a Puňťu by jeden pohledal. Studený vítr vanul a ke krásnému dni moc nepomohl. Každou chvíli pršelo, ale naštěstí ne moc. Tento den bych nejraději trávila doma za pecí. Ale copak to šlo? Byla jsem v mých oblíbených jižních Čechách. Navíc dost daleko od domova, abych toulku vzdala.   Vyskočit z Volváka se mi moc nechtělo. Ale musela jsem. Svišť měl prázdniny. Já byla na parkovišti. A to by bylo, abych čekala ve vyhřátém autě. Na člobrdici jsem hodila pohled „když už to musí být“ a pomalu, tempem tlapka tlapku mine, vydala jsem se po jejím boku do míst mi neznámých, ale na první pohled smutných a tajemných.   Po betonovém chodníčku utlapkala jsem jen pár kroků a ocitla jsem se u dřevěných chaloupek. Byly zavřené. Nikde nikdo. ...