Tuláčci

               Kraj: Pardubický Okres: Chrudim GPS souřadnice:  49.8359047N, 16.0429761E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/jedobatumo Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými hřejivými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti se občas proletěl bílý naducaný mráček, ale opravdu se tak stalo jen občas. Vlahý větřík vanul a příjemně mne laskal v kožíšku. Zkrátka den byl jako korálek a já jsem byla moc moc ráda, že se mohu toulat.   Tlapky mne nesly po kamenité cestě mezi domky, které kdyby mohly vyprávět, určitě by nám předaly spoustu krásných příběhů. Brzy jsem však nechala domky za chvostem a přímo před famfrňákem jsem měla vysokánskou věž a kamenný most zakončený bránou, které mi dávaly již z dálky tušit, že návštěva hradu mne nemine.   Jak se mi z dálky dávalo tušit, na místě se potvrdilo. Brzy jsem se ocitla na nádvoří hradu, kde jsem navětřila fantastickou vůni dobrot. Člobrdici ale místo...

               Kraj: Pardubický Okres: Chrudim GPS souřadnice:  49.7759936N, 15.8947314E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/donuhelefe Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze poletovaly bílé mráčky, které věštily krásný den bez horka a bez deště. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Tento krásný den jsem se po boku člobrdice toulala východočeskými lesy, zvědavá, kam mne tlapky zanesou.   Tlapkala jsem vzrostlým lesem ve stínu vysokých jehličnanů. Cesta, po které jsem tlapkala, byla ták měkoučká, že mne těšil každý krok. Chvilku jsem tlapkala tempem krok sun krok, chvilku jsem svištěla slalom mezi stromy a byla k nezastavení. Ve chvíli, kdy se z rovinky stala cesta klikatá, vytlapkala jsem z lesa a nestačila valit očadla.   Hluboký les nechala jsem za chvostem. Před famfrňákem měla jsem les plný mladých stromků, mezi kterými rostla travička ták vysoká, že ze stromků b...

               Kraj: Pardubický kraj Okres: Chrudim GPS souřadnice:  49.8838700N, 16.0344394E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/cupopafoku Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti se občas proletěl bílý naducaný mráček, ale opravdu jen občas. Obloha byla krásně modrá a Puňťa zářil do dálky jako už dlouho ne.   Tlapky mne nesly po kamenném chodníku kamsi vzhůry. Po pravé tlapce jsem měla svah, po levé tlapce domečky. Tlapkala jsem krok sun krok, zvědavá, kam mne tlapky zanesou, když v tom se po mé pravé tlapce objevila koza. Ne, kamarádi, nedělám si legraci. Opravdu se po mé pravé tlapce objevila koza. A kdyby jen jedna. Brzy jsem zjistila, že koze děla společnost další koza a nakonec jsem zmerčila tolik koz, že bych je ani nespočítala.   Co kozy na svahu dělají, mi kebule nebrala. Ale pro jistotu jsem nechala myšlenky koňovi, přeci jen má větší kebuli...