Tuláčci

                  Kraj: Ústecký Okres: Teplice GPS souřadnice:  50.6852831N, 13.8554167E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/gusakogecu Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti se občas proletěl bílý naducaný mráček, ale opravdu jen občas. Vlahý větřík zlehka vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Zkrátka den byl jako korálek a já jsem byla moc moc ráda, že se mohu toulat.   Jen co jsem vyskočila z Volváka, svět mi ležel u tlapek. V hloubi pode mnou merčila jsem nádherný kostel, o mrňousek dál město Krupku. Merčila jsem parádní přírodu i místa spojená s místním průmyslem. Přímo před famfrňákem jsem měla nádhernou stavbu, ve které jsem měla nocovat, ale o tom jsem v tu chvíli ještě neměla ani tušení.   Obtlapkala jsem bílý domeček, protlapkala jsem kolem obrovitánského stromu. Vytlapkala jsem pár schodů, když se přímo před mým famfrňákem objevil ...

                  Kraj: Ústecký Okres: Teplice GPS souřadnice:  50.6899914N, 13.8493322E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/cafegulune Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku, čehož jsem měla v plánu využít. Byla jsem totiž ták daleko od domova. Byla jsem v Krušných horách, které mám moc moc moc daleko. Uznávám, je to blíž než do Bruntálu, ale i tak je to moc moc moc daleko. Cestou jsem si také pořádně schrupla, a když jsem vyskakovala v Krupce z Volváka, bylo ve mne tolik sil, že bych snad prošla celé Krušné hory.   Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě kamsi vzhůry. Všude, kam mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy, vedle mé cesty, krásně zurčel potůček. Kde netekla vodička, rostly rostlinky. Od mechů a kapradí, přes kytičky až po keře a keříčky. Zkrátka byla jsem v nádherném lese na severu republiky a byla jsem mocinky moc zvědavá, kam mne tlapky donesou.   Stoupala jsem do táhlého kopečka...

                  Kraj: Moravskoslezský Okres: Bruntál GPS souřadnice:  49.9880078N, 17.4626264E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/gomacepula Byl den, který sliboval pořádnou buřinu. Na obloze poletovali černí mračouni, co chvilku hřmělo a dokonce se občas i blýsklo. V dálce daleké merčila jsem, jak krásně prší. Ale byť bylo počasí, o kterém člobrdové říkají, že by ani psa nevyhnal, nemohla jsem zůstat doma za pecí. Byla jsem v Bruntále, na úplně druhém konci naší vlasti, kam mne tlapky zanesly poprvé v životě. A kam se v Bruntále vydat a nezmoknout? U mne padla volba na Muzeum bahna.   To vám štěknu, kamarádi, Muzeum bahna, to je místo. Parkování zdarma u famfrňáku a jeden se tu cítí, jako doma. Ještě aby ne, když je tu sedačka a legendární Ozzákovo křeslo, které prý kouše. Co je na tom pravdy, zkoušela zjistit člobrdice. Nevím, zda to bylo respektem z člobrdice nebo ze mne, ale křeslo člobrdici nekouslo. Ba naopak. Málem mi ...