Tuláčci

                 Kraj: Plzeňský Okres: Domažlice GPS souřadnice:  49.5515667N, 12.5962100E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/lemuzapose Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky a dělaly oblohu veselejší než veselou. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Příroda, jíž jsem byla součástí, ták krásně voněla jarem, že byla radost si jen tak tlapkat a užívat si každý krok.   Tlapky mne nesly po zpevněné cestě hlubokým lesem. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Pod jehličnany merčila jsem skalky a balvany a tolik pěšinek, že bych je ani nespočítala.   To se ví, nedalo mi to. Chvilku jsem sice odolávala a spokojeně jsem si tlapkala po boku člobrdice, ale najednou jsem zjistila, že svištím kamsi do hloubi lesa a ne a ne se zastavit.   Svištěla jsem po měkoučké pěšince slalom me...

                Kraj: Plzeňský Okres: Domažlice GPS souřadnice:  49.5456011N, 12.6027425E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/gesuzuguco   Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Teplo bylo tak akorát, aby se mi chtělo toulat a hledat místečka, která kdysi dávno zdobila svět, a dnes po nich zůstaly pouze vzpomínky a jemné fragmenty.   Tlapkala jsem po boku člobrdice nádhernou přírodou do táhlého kopečka. Všude, kam očadlo pohlédlo, byl hluboký les. V hlubokém lese rostl mladý buček vedle statného buku, kterému dělaly společnost borovičky, ztepilé jedle i smrčky.   Pod stromy merčila jsem tolik pěšinek, že bych je nespočítala. Některé vedly do hloubi lesa, jiné končily jen mrňousek od cesty, po které jsem tlapkala. Na mnoha pěšinkách našla jsem stopy mých lesních kámošů, jiné pěšinky byly zasypané jehličím...

               Kraj: Plzeňský Okres: Domažlice GPS souřadnice:  49.5659181N, 12.6194611E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/pejenerera   Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa, příroda voněla jarem a vlahý větříček zlehka vanul a šuměl v korunách stromů. V tento krásný den jsem zavítala do západních Čech, abych našla zříceninu zámku, o které dnes už ví jen mapy, příroda a cosi v mém kožíšku.   Svištěla jsem krásnou přírodou po zpevněné lesní cestě s očadly, ušadly a famfrňákem v pohotovosti. Co hledám, věděla jsem moc moc dobře. Můj kožíšek mi totiž od samého rána vysílal signály, že mám najít místo tajemné, které pomalu, ale jistě, pohlcuje příroda. Kde mám hledat, to mi lehce naznačil. Ale kudy kam, to už mi neprozradil. I proto jsem svištěla lesem se všemi smysly v pohotovosti a hledala jsem pěšinku, u které by můj kožíšek usoudil, že už se blížím k cíli.   Zpevněná lesní cesta vedla...

                Kraj: Moravskoslezský Okres: Bruntál GPS souřadnice:  Odkaz do map:  Byl den, kdy bylo nejlepší ležet doma za pecí. Po obloze poletovali bílí mračouni, kteří slibovali pořádnou přepršku. Nad horami v dáli ne tak moc daleké hromy provázely blesky a zdálo se, že se z oblohy sypou přinejmenším trakaře. Jenže já jsem byla u Bruntálu. Na druhém konci naší vlasti. Lenošení tedy nepřipadalo v úvahu.   Hromy, blesky ani krupobití mne nezastavily. Ba naopak. Jen co se mé tlapky dotkly země, už jsem svištěla kupředu mezi loukou a pastvinou kamsi do mírného kopečka. Mračouni nad kebulí mne nemohli zastavit. Jen mne malinko znervózňovali. Cosi v mém kožíšku mi poštěkávalo, že tuhle toulku stihnu, tak ať se zbytečně nehoním. Ale ani tomuto ujišťování jsem nevěřila.   Svištěla jsem do táhlého kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal i sebemenší ...