Tuláčci

            Kraj:  Plzeňský Okres:  Rokycany Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po Brdech. V tlapkách jsem měla pár kilometrů, ale že bych byla unavená? To vám opravdu štěknout nemohu. Vždyť copak jde být unavený, když si s radostí vám vlastní tlapkáte nádhernou přírodou chráněné krajinné oblasti Brdy?   Tlapky mne nesly po nové cestě podél říčky Klabavy, která je značená modrým turistickým značením. Cesta má vedla mne nádhernou přírodou, jen občas jsem musela přetlapkat asfaltku, která ji protíná.   Tlapky mé nesly mne po měkoučké lesní cestě obrostlé vysokými jehličnany. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčila jsem jehličí. Občas jsem zmerčila mech a pařez, místy jsem minula chytrou tabuli. Tlapkala jsem klidně, tempem tlapka tlapku mine, když má ušadla zaslechla rachot neslýchaný, který mi do místní přírody vůbec nezapadal.   To se ví. V mžiku jsem měla promrkaná očadla, našponovaná ušadla a famf...

            Kraj:  Plzeňský Okres:  Rokycany GPS souřadnice:  49.7037000N, 13.7845167E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/luhojagafe   Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Už od rozbřesku zářil Puňťa na obloze a dělal den krásnější než krásný. Po mráčcích nebylo ani památky. Jen vlahý větřík občas zafoukal, ale jen tak, aby paprsky kamaráda Puňti neochladil. Tento krásný den jsem se po boku člobrdice toulala hlubokými brdskými lesy a nic mne nemohlo zastavit.   Tlapkala jsem po měkoučké lesní cestě z táhlého kopečka. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Pod jehličnany merčila jsem koberec mechu, který občas narušil pařez, jindy kořen stromu. Keřík, rostlinku nebo pěšinku by tu jeden pohledal.   Les, kterým jsem tlapkala, byl ták krásně pravidelný, až mne přecházel zrak. A jak krásně voněl, to vám byla, kamarádi, pohádka. Jenže jak se říká, nic netrvá věčně. A i má cesta najedn...

            Kraj:  Plzeňský Okres:  Rokycany GPS souřadnice:  49.7148786N, 13.7863567E Odkaz do map:  https://mapy.com/s/hucevevoze   Byl krásný teplý den a já jsem se po boku člobrdice toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Puňťa zářil na obloze a občas mne svými paprsky polaskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Les voněl jarem tak omamně, až probudil i mé opeřené kámoše, kteří z plných volátek pěli písně, které se libě nesly lesem.   Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě hlubokým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčila jsme koberce mechu, pařezy a tolik tajemných pěšinek, které vedly kamsi, že bych je ani nespočítala.   To se ví, pěšinky jsem nepočítala. Kolik jich je, mne až tak moc nezajímalo. Ale kdo po pěšinkách chodí, to byla jiná. To jsem zjistit musela. Netrvalo proto dlouho a s rados...