Brdská vločka, CHKO Brdy

           

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7148786N, 13.7863567E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/hucevevoze

 

Byl krásný teplý den a já jsem se po boku člobrdice toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Puňťa zářil na obloze a občas mne svými paprsky polaskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Les voněl jarem tak omamně, až probudil i mé opeřené kámoše, kteří z plných volátek pěli písně, které se libě nesly lesem.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě hlubokým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčila jsme koberce mechu, pařezy a tolik tajemných pěšinek, které vedly kamsi, že bych je ani nespočítala.

 

To se ví, pěšinky jsem nepočítala. Kolik jich je, mne až tak moc nezajímalo. Ale kdo po pěšinkách chodí, to byla jiná. To jsem zjistit musela. Netrvalo proto dlouho a s radostí mi vlastní jsem zamávala člobrdici chvostem na rozloučenou a po jedné z pěšinek jsem se vydala kamsi.

 

Svištěla jsem po pěšince kamsi do hloubi lesa. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal i ty nejmenší zatáčky. Usvištěla mnoho kroků. Obsvištěla jsem mnoho stromů. Mnohokrát jsem osvěžila své bříško vodičkou, kterou byly hojně nacucané pěšinky pokryté mechem.

 

Na svém průzkumu jsem objevila stopy kámoše srnečka i kámošky lišky. Objevila jsem bobky kámošů divočáků a k mému překvapení jsem objevila i stopy jezevce. Kde ty se tu vzaly, to jsem musela zjistit.

 

Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a famfrňákem jsem se zhluboka nadechla. Kebuli jsem sklopila k zemi a už jsem si to svištěla za omamnou vůní mého nočního kámoše. Usvištěla jsem mnoho kroků, když v tom se les změnil. Už jsem nesvištěla po měkoučkých pěšinkách. Byla jsem v kamenném moři. Přes kameny se mi nesvištělo zrovna dobře, tak jsem raději zpomalila. Stopa mne vedla stále dál, hlouběji a hlouběji do lesa. Vyvedla mne z kamenného moře, provedla mne kolem skalky, když v tom jsem se zastavila na vysoké skále na konci lesa.

 

To vám štěknu, kamarádi, já se ták lekla, až jsem si sedla. Jak jsem si sedla, leknutím jsem vyskočila. Vždyť kam se poděla stopa jezevce? Snad ne kamsi pode mne. Pomalu a obezřetně vydala jsem se po skále dál. Ale po jezevci ani památky. Seskočila jsem o skalku níž, když v tom jsem se překvapením znovu posadila.

 

Na skále vyšší než vysoké, vysoko nad zemí, objevila se mi u tlapek samotná brdská vločka. Symbol, který dělá Brdy Brdy. Ten symbol, který najde jen ten, kdo má Brdy rád, kdo se nebojí a kdo má očadla na stopkách.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)