Chata Václavka, CHKO Brdy
Kraj: Středočeský
Okres: Příbram
GPS souřadnice: 49.6338286N, 13.7790625E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/lejalomofa
Byl krásný den a já jsem se
toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne
shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli
kamarádi ptáčci ty nekrásnější písně, jaké jen zapět umí. Po boku mi poletovali
kámošky včelky i kámoši motýli. A mne se tlapkalo, jedna radost.
Tlapkal jsem z táhlého
kopečka po zpevněné lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byl hluboký
les. Les, který mne před paprsky kamaráda Puňti neochránil. Cesta, po které
jsem tlapkal, byla ták široká, že na ní stín z vysokých stromů nedosáhl.
Netrvalo dlouho a klesání se
změnilo v rovinku. V místě, kde se z klesání stala rovinka, se
po mé levé tlapce místo vysokých stromů objevila rozkvetlá louka. V tu
chvíli se na obloze objevil dlouhý bílý mrak, který převzal vládu nad oblohou a
Puňťu nadobro schoval.
To vám štěknu, kamarádi, mám
kamaráda Puňťu moc rád. Ale v těchto parných dnech jsem moc rád, když se
na chvilku schová a od záření si odpočine.
Ve chvíli, kdy Puňťa odpočíval,
jsem ožil. Najednou mi přestalo být horko. Najednou mi bylo hej. Mohl jsem se
soustředit na vše, co se kolem mne děje. Mohl jsem se soustředit na vůni
přírody, které se famfrňák nemohl nabažit. Mohl jsem si užívat krásu
rozkvetlých rostlin, na kterou mne očadla upozorňovala už dlouho. Mohl jsem si
užívat šumění větříčku ve větvích, do kterého byla ušadla zaposlouchána už
dlouho, ale které jsem přes vlastní dech skoro nevnímal.
Překvapen všemi vjemy, které jsem
si najednou uvědomil, jsem si uvědomil ještě něco dalšího. Očadla v dáli
ne moc daleké zmerčila místo, které jsem musel prozkoumat.
Jen co mi štěklo, že merčím místo
zajímavé, které stojí za průzkum, radostí jsem si povyskočil. Zamával jsem
člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu.
Svištěl jsem ták rychle, až se mi
od tlapek prášilo. Svištěl jsem ták rychle, že ušadla měla co dělat, aby se mi
udržela na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že než jsem se nadál, louku jsem
měl v tlapkách, seděl jsem na rozcestí a před famfrňákem jsem měl místo
nevídané.
Jen mrňousek ode mne, na samotném
kraji louky, na velkém brdském rozcestí, stála v celé své kráse dřevěná
bouda s novou střechou. Před boudou merčil jsem naučnou tabuli, po pravém
boku boudy merčil jsem velký kámen se spoustou padáků.
Seděl jsem před boudou a valil
jsem očadla. Seděl jsem na místě mne ták dobře známém. Seděl jsem před boudou
Václavkou. Seděl jsem na místě, kde v noci z 29. na 30. dubna 1942
proběhl výsadek československé paraskupiny Intransitive a Tin.
Komentáře
Okomentovat