Chata Václavka, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram 

GPS souřadnice: 49.6338286N, 13.7790625E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/lejalomofa

Byl krásný den a já jsem se toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nekrásnější písně, jaké jen zapět umí. Po boku mi poletovali kámošky včelky i kámoši motýli. A mne se tlapkalo, jedna radost.

 

Tlapkal jsem z táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byl hluboký les. Les, který mne před paprsky kamaráda Puňti neochránil. Cesta, po které jsem tlapkal, byla ták široká, že na ní stín z vysokých stromů nedosáhl.

 

Netrvalo dlouho a klesání se změnilo v rovinku. V místě, kde se z klesání stala rovinka, se po mé levé tlapce místo vysokých stromů objevila rozkvetlá louka. V tu chvíli se na obloze objevil dlouhý bílý mrak, který převzal vládu nad oblohou a Puňťu nadobro schoval.

 

To vám štěknu, kamarádi, mám kamaráda Puňťu moc rád. Ale v těchto parných dnech jsem moc rád, když se na chvilku schová a od záření si odpočine.

 

Ve chvíli, kdy Puňťa odpočíval, jsem ožil. Najednou mi přestalo být horko. Najednou mi bylo hej. Mohl jsem se soustředit na vše, co se kolem mne děje. Mohl jsem se soustředit na vůni přírody, které se famfrňák nemohl nabažit. Mohl jsem si užívat krásu rozkvetlých rostlin, na kterou mne očadla upozorňovala už dlouho. Mohl jsem si užívat šumění větříčku ve větvích, do kterého byla ušadla zaposlouchána už dlouho, ale které jsem přes vlastní dech skoro nevnímal.

 

Překvapen všemi vjemy, které jsem si najednou uvědomil, jsem si uvědomil ještě něco dalšího. Očadla v dáli ne moc daleké zmerčila místo, které jsem musel prozkoumat.

 

Jen co mi štěklo, že merčím místo zajímavé, které stojí za průzkum, radostí jsem si povyskočil. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu.

 

Svištěl jsem ták rychle, až se mi od tlapek prášilo. Svištěl jsem ták rychle, že ušadla měla co dělat, aby se mi udržela na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že než jsem se nadál, louku jsem měl v tlapkách, seděl jsem na rozcestí a před famfrňákem jsem měl místo nevídané.

 

Jen mrňousek ode mne, na samotném kraji louky, na velkém brdském rozcestí, stála v celé své kráse dřevěná bouda s novou střechou. Před boudou merčil jsem naučnou tabuli, po pravém boku boudy merčil jsem velký kámen se spoustou padáků.

 

Seděl jsem před boudou a valil jsem očadla. Seděl jsem na místě mne ták dobře známém. Seděl jsem před boudou Václavkou. Seděl jsem na místě, kde v noci z 29. na 30. dubna 1942 proběhl výsadek československé paraskupiny Intransitive a Tin.