Kříž u Bábovky, PP Trhoň, Brdy

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7330892N, 13.6977833E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/hedopanoto 

Mrzlo, až praštělo. Na obloze si hrál kamarád Puňťa na honěnou s bílými mráčky. Vlahý větřík vanul a co chvilku mi polaskal v kožíšku. Tento krásný den jsem se toulal po Brdech po boku člobrdice a v doprovodu ségruše, se kterou pocukrovaná zem dělala divy.

 

Zatímco já jsem si spokojeně tlapkal do táhlého kopečka, ségruše byla všude. Svištěla kupředu a zase zpátky, co chvilku skočila na pěšinku vedoucí do hlubokého lesa, aby jen o chvilinku dál pěšinku opustila a svištěla zpátky k člobrdici. Soustředit se na průzkum byl skoro nadpsí výkon. A to bylo celé mé okolí ták krásné.

 

Po levé i pravé tlapce jsem měl hluboký les. Mezi cestou a mladými stromky, rostlo tolik druhů keřů, že bych je nespočítal. O mrňousek dál už byl vzrostlý les, kde jsem pod vysokými stromy merčil pocukrovaný vřes, koberce mechu i borůvčí. O pár kroků dál jsem mezi stromy merčil spoustu pěšinek.

 

To se ví, pěšinkám jsem neodolal. Jen co jsem je zmerčil, opustil jsem zpevněnou lesní cestu a v mžiku jsem svištěl po měkoučkých pěšinkách slalom mezi stromy.

 

Užíval jsem si měkoučké země, užíval jsem si přírody. Merčil jsem spoustu pidi stromků, kterým zpod poprašku snížku koukala sotva jen jejich špička. Merčil jsem pařezy prorostlé mechem, merčil jsem uschlé kapradí. Jen stopy mých lesních kámošů jsem nezmerčil. Všude, kam jen jsem se podíval, byl poprašek čerstvého snížku, který stopy mých lesních kámošů důkladně zamaskoval.

 

Když jsem měl pěšinky v merku, vrátil jsem se zpátky k člobrdici. Užíval jsem si drbání v kožíšku, prohlížel jsem si domečky pro ptáčky, kterých bylo po stromech rozeseto tolik, kolik se jen tak nevidí. Domečky byly velké i malé. Jedny byly opracované šikovnou rukou člobrdy. Jiné byly přírodní, které šikovný člobrda vyrobil z kmene dutého stromu.

 

Jak jsem se kochal přírodou, jak jsem si užíval každý krok, cesta mi šla krásně od tlapek. Než jsem se nadál, dotlapkal jsem na rozcestí. Nevím proč, ale něco mi štěklo, že se mám vydat doprava. A jak mi bylo štěknuto, tak jsem i učinil. Změnil jsem směr a dál jsem tlapkal po jiné zpevněné cestě moc zvědav, kam mne zavede.

 

Cesta má se brzy rozdělila na několik dalších cest. Ale já se ani na chvilku nezastavil. Nerozmýšlel jsem, kudy dál. Tlapky mne nesly kupředu a nic je nemohlo zastavit.

 

Protlapkal jsem kolem závory, když v tom, najednou, zničehonic, les, kterým jsem dosud tlapkal, jako mávnutím kouzelného proutku skončil. Všude, kam jen jsem se podíval, byl vzrostlý les, se spoustou mechu a pařezů. Stromy stály v zákrytu za sebou. A jak byl les upravený. Po levé tlapce merčil jsem krátký kopeček, spoustu vysokých stromů, a dlouhou houštinu jen pár kroků od cesty.

 

Tlapky mne nesly dál a dál a já jsem nestačil valit očadla. Utlapkal jsem mnoho kroků, už jsem merčil zatáčku, když na mne zpoza vysokého stromu, po mé levé tlapce, vykoukl kříž.

 

Jen mrňousek od cesty zmerčil jsem dřevěný kříž starší než starý. Zub času se na kříži podepsal, ale člobrdové na místo nezapomněli. Je vidět, že ke křížku občas někdo zajde. Ale proč tu křížek stojí, to vám kamarádi neštěknu. Co vám ovšem štěknout mohu je to, že se to člobrdice pokusí zjistit.