Bábovka, PP Trhoň, Brdy

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7338939N, 13.7068211E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bufugogera 

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Mrzlo, až praštělo. Kamarád Puňťa si hrál na obloze na honěnou s bílými mráčky. Fabiánek mne z oblohy co chvilku pocukroval malými sběhovými vločkami.

 

Tlapkalo se mi, jedna radost. Tlapkal jsem do táhlého kopečka, který už se mi zdál skoro nekonečný. Ale ani nekonečný kopec mne nemohl zastavit. Vždyť příroda kolem mne byla nádherná. A po mé levé tlapce mi svět ležel u tlapek.

 

Cestou jsem měl parádní výhledy. Merčil jsem blízké kopce i kopečky. Merčil jsem hluboké lesy. Na stromech merčil jsem domečky pro kámoše ptáčky.

 

Po pravé tlapce, to byla jiná. Tam jsem merčil hluboký les, plný mladých rozčepýřených stromků. A těch pěšinek, co mezi stromky vedly. Těch opravdu bylo. Ale já se ani jednou pěšinkou na průzkum nevydal. Věděl jsem moc dobře, že v tomto hustém lese bude žít spousta mých lesních kámošů. Jejich stopy jsem sice nezmerčil, ale protože příroda byla opravdu moc krásná, usoudil jsem, že bude i hojně obydlená.

 

S kebulí plnou mých lesních kámošů tlapkal jsem dál. Než jsem se nadál, dotlapkal jsem do lesa, kde rostl vysoký strom vedle vysokého stromu. Pod vysokými stromy rostl koberec mechu. V mechu merčil jsem pěšinky, občas jsem zmerčil pařez. Zmerčil jsem také ještě něco, co mi zabránilo vydat se na průzkum pěšinek.

 

Na stromě vyšším než vysokém, s kmínkem vcelku hubeným, zmerčil jsem tajemnou směrovku a nad směrovkou odlitek, který vypadal jako formička. Tajemná cedulka ukazovala doprava. K mému velkému překvapení jsem ve směru zmerčil i širokou pěšinku.

 

Tehdy jsem neodolal. Opustil jsem lesní cestu a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl po pěšince do hloubi lesa.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Chvost se vrtěl radostí, ušadla mi plápolala na kebuli a zvědavost mne hnala dopředu. Obsvištěl jsem mnoho stromů, zmerčil jsem mnoho odlitků, když v tom, najednou, zničehonic, přede mnou vyrostl kopec ták prudký, že jsem do něj málem narazil.

 

To vám štěknu kamarádi, kdo by v tomto krásném lese čekal krpál? A ještě maskovaný? Jen co skončily vysoké stromy a vystřídaly je stromky mladé, skončila i rovinka a ze země vyrostl kopec, jakých máme v Brdech opravdu jen pomálu.

 

Chvilku jsem stál pod krpálem a přemýšlel jsem kudy dál. Rozhlížel jsem se kolem sebe, když v tom, najednou, jen mrňousek přede mnou, jen mrňousek od začátku krpálu, zmerčil jsem další odlitek.

 

Můj směr byl jasný. Věděl jsem, že cesta má nebude snadná. Ale zvědavost mi nedala. A navíc, co bych to byl za průzkumníka, když bych se nechal odradit krpálem, který je v Brdech opravdu raritou?

 

Se zvědavostí mi vlastní, s tempem tlapka tlapku mine, škrábal jsem se na kopec. Ségruše si hrála na kozu a s ladností jí vlastní skákala výš a výš. A já jsem se škrábal. Kdesi v dáli za mnou byla člobrdice.

 

Škrábal jsem se na krpál a mnohokrát jsem chtěl výstup ukončit. Vždy jsem si ale štěknul, že nejsem žádná bábovka, že jde jenom o kopeček. Kopeček nezvykle prudký, ale pořád je to jen kopeček. Škrábal jsem se vzhůru pomaleji než pomalu, když v tom, najednou, zničehonic, mladé stromky byly tentam a krpál jakbysmet. Přede mnou byla rovinka, na rovince stůl, na stole byl skleněný poklop a pod poklopem ...

 

To vám štěknu kamarádi, to, co jsem zmerčil pod poklopem, to byl sen. Tedy vlastně nebyl. Stál jsem u stolu, valil jsem očadla a koukal jsem na bábovku. Ano kamarádi, čtete správně. V hlubokém lese, na pořádném krpálu, ležela pod poklopem bábovka, pocukrovaná snížkem od samotného Fabiánka.

 

Jen mrňousek od bábovky zmerčil jsem kamennou hromadu. Zmatenější než zmatený, pomalu a jistě, vydal jsem se ke kamenné hromadě. Myslel jsem si, že až k hromadě dojdu, stůl i s bábovkou zmizí. Ale víte, co se stalo?

 

Dotlapkal jsem k hromadě a pomalu se otáčel. Jedním očadlem už jsem merčil pěšinku, která mne k hromadě kamení přivedla. Vedle pěšinky zmerčil jsem vysoký strom a na stromě ... Na stromě byla cedulka a pod cedulkou forma na bábovku.

 

Zmatenější než zmatený vrátil jsem se zpátky ke stolu, kde už byla člobrdice. Když viděla můj zmatený výraz a znavené celé mé já, prozradila mi, že jsem zdolal vrchol Bábovka.

 

Co vám budu kamarádi štěkat. Byl jsem rád, že jsem nezakopl o bludný kámen a nedotlapkal do pohádky. I když, v pohádkové přírodě jsem byl. Dokonce jsem objevil i prostřený stůl. Při sestupu z Bábovky jsem objevil i pohádkovou chaloupku. Ale protože se mi to nezdálo a protože Bábovka, stejně jako pohádková chaloupka existuje, můžete se jako vždy vydat v mých stopách. Ale dávejte si na sebe pozor. Bábovka opravdu není pro bábovky. Ten kdo Bábovku zdolá, bude na výlet ještě dlouho vzpomínat.