Bývalý psí hřbitov

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih 

GPS souřadnice: 49.4783925N, 13.5050814E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pehecororu

Byl chladný zimní den a já jsem se toulal Žinkovskem. V tlapkách už jsem měl mnoho kilometrů a v merku mnoho krásných míst. Stále jsem měl dostatek sil a tak jsem se toulal dál. Vždyť jet domů, to by byla věčná škoda. Na Žinkovsku je moc krásně. Nikde ani člobrdy. A ta příroda, ta tuláka jen tak pryč nepustí.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní pěšině jen mrňousek nad chatkami. Po pravé tlapce jsem měl krpál, po tlapce levé parádní výhled. Přes domečky merčil jsem obrovský rybník, o mrňousek dál zámek. Merčil jsem i parádní zámeckou zahradu, do které bych se jednou moc rád podíval, ale nyní je nepřístupná.

 

Pěšinka mne dovedla na asfaltovou silnici. Chvilku jsem tlapkal po silnici, ale jen co jsem zmerčil měkoučkou lesní cestu, změnil jsem směr a v mžiku jsem svištěl po měkoučké lesní cestě do hloubi lesa. S každým krokem jsem byl hlouběji a hlouběji v lese. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, zmerčil jsem vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem pěšinky, balvany, pařezy, nechybělo ani maliní a ostružiní. Svištěl jsem jen chvilku, když se po mé levé tlapce objevila pěšinka, která mi byla povědomější než povědomá.

 

To se ví, jen co jsem pěšinku zmerčil, sesvištěl jsem z lesní cesty a už jsem svištěl napříč lesem. Kolem mne se míhaly stromy, od tlapek mi odlétalo zmrzlé spadané listí. Svištěl jsem kupředu po mne povědomé pěšince, ale kam svištím, to mi ne a ne štěknout.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem mnoha zatáčkami. Než jsem se nadál, les plný vysokých vzrostlých stromů jsem měl za chvostem. Dosvištěl jsem do místa, kde rostla spousta mladých stromů, ale vysokých stromů bylo jen pár.

 

Jen co se les změnil, objevila se spousta pěšinek. Vedly vlevo i vpravo. Nejdříve jsem nevěděl, kterou se mám vydat jako první, ale nakonec si tlapky našly svou cestu a už mne nesly do míst neznámých.

 

Prozkoumal jsem mnoho pěšinek, objevil jsem stopy mých místních kámošů. Prozkoumal jsem les, jak jen nejlépe jsem mohl. Když jsem měl pěšinky v merku, vydal jsem se lesní cestou dál. Protlapkal jsem zatáčkou, když v tom, najednou, po mé levé tlapce, objevila se pěšinka širší než široká, po které už hodně dlouho nikdo nešel.

 

Neodolal jsem. Jen co jsem pěšinku zmerčil, musel jsem prozkoumat i jí. Provedla mne kolem tisu, zavedla mne na místo, kde jsem zmerčil schody starší než staré, které již dávno pohltila příroda. Než jsem se nadál, byl jsem na konci pěšinky a přímo přede mnou stál balvan, do kterého byl vytesán dlouhý vzkaz.

 

Písmo na balvanu je již nečitelné. Jen pár slov z balvanu lze přečíst. Co na balvanu stojí, to dodnes nevím. Ale jedno vím. Balvan připomíná, že se na místě nacházel psí hřbitov, na který páni z místního zámku pochovávali své psy.

 

Dnes kromě velkého balvanu s odkazem na psí hřbitov moc nezbylo. Pozornému očadlu neunikne ani dřevěná stavba, u které se kdysi dávno asi dalo posedět. Tisy v blízkosti prozrazují, že se nejedná o obyčejný les. Někdo si možná všimne schodů, o kterých jsem vám štěknul. Ale mnozí tohle místo jen obejdou. A to je kamarádi velká škoda.