Čertova kazatelna, Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8099194N, 13.9883883E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fabazucuhu

Byl krásný mlhavý den a já jsem se toulal po Brdech. Užíval jsem si pohádkovou přírodu i tajemnou atmosféru a cesta mi šla krásně od tlapek. Chvilku jsem tlapkal mlhou ták hustou, že jsem si neviděl ani na vlastní famfrňák. Netrvalo dlouho a mlha začala ustupovat. Navíc se co chvilku na obloze objevil kamarád Puňťa, mlhu prosvítil a v lese udělal tak kouzelnou atmosféru, že na tento výlet dodnes vzpomínám.

 

Tlapkal jsem měkoučkou lesní cestou do táhlého kopečka. Všude kolem mne byl hluboký les. Po tlapce pravé byla mlha, že by se dala krájet. Les byl tajemný, ale zároveň přívětivý. Po levé tlapce, to byla jiná. Mezi stromy byla hustá mlha, kterou co chvíli rozzářil kamarád Puňťa svými paprsky. V tu chvíli bylo kolem mne tolik světla, že jsem nestačil valit očadla. Světlo to navíc nebylo obyčejné. Vypadalo, jako by bylo paprskem kamaráda Puňti, který mi chtěl po dlouhé době polaskat kožíšek.

 

Cesta pohádkovou přírodou mi šla krásně od tlapek. Čím déle jsem tlapkal, tím byla příroda kolem mne pohádkovější. Hra světel a stínů byla všude kolem mne. Pěšinek přibývalo, mech se lesknul a v keříčcích borůvčí jsem merčil pavučinky, které tu upletli kámoši pavouci. V místě, kde se z kopečku začala stávat rovina, přibývaly kamenné sochy. Sochy, které mnohdy držely svou vlastní silou, jiné byly postaveny z placatých kamenů.

 

Čím více soch na cestě bylo, tím byl kopeček mírnější. Čím mírnější kopeček byl, tím byl les kolem mne hustší. Najednou, zničehonic, vtlapkal jsem do lesa hustšího než hustého. Utlapkal jsem jen pár kroků, a hustý les byl tentam. Přímo přede mnou rostl vysoký strom vedle vysokého stromu. Všude byla mlha. A ta vůně lesa, co se ke mne linula, to vám byla pohádka.

 

Jen co jsem zmerčil vysoké stromy, vydal jsem se kupředu. Svištěl jsem slalom mezi stromy a les mi byl malý. Obsvištěl jsem mnoho stromů, prosvištěl jsem zatáčkou. Přeskočil jsem padlý strom, když se mé tlapky dotkly skály. Skály, za níž byla jen hustá mlha a v mlze ztracený kamarád Puňťa.

 

To vám štěknu kamarádi, to vám byla podívaná. Puňťa sváděl boj s mlhou a mlha se nechtěla vzdát. Před tímto bojem jsem byl já, malá břízka vedle borovičky a takové ticho, jako se slyší málokde.

 

Chvilku jsem seděl sám na místě a rozhlížel se kolem sebe. Dobře jsem věděl, kde to jsem. Podle břízky s borovičkou na skále jsem místo poznal na první dobrou. Byl jsem na Čertově kazatelně, na místě, kde mi svět obvykle leží u tlapek. Ale dnes, to byla jiná.

 

Po chvilce kratší než krátké se ke mne připojila ségruše s člobrdicí. O chvilku později přišla další člobrdice s chlupáčem. Po krátkém štěku s novým kámošem jsem se musel rozloučit. Dal jsem chlupáčovi náskok a ještě chvilku jsem poseděl na Čertově kazatelně a užíval si její atmosféru.

 

Víte kamarádi, normálně bych tady svůj štěk ukončil. Ale to, co se dělo dál, mi kebule nebere. Nedlouho po odchodu mého nového kámoše přišel na Čertovu kazatelnu mladý člobrda s mladou člobrdicí. Začali rozdělávat oheň a měli velkou srandu z toho, že jejich kamarád někde zapálil kus lesa. Ale prý to nebylo tak velké, jako to byl požár v Českém Švýcarsku. Nevím, co se tomuhle páru honilo hlavou, nevím, proč dělali, co dělali. Dodnes jsem z toho vcelku smutný. Byl bych moc rád, kdyby nám příroda zůstala krásná. Byl bych moc rád, aby naší krásnou přírodu mohli obdivovat i další generace člobrdů i chlupáčů. To, co se dělo v Českém Švýcarsku nemá obdoby. Sám jsem mnohokrát viděl člobrdici, jak v Brdech hasí oheň, u kterého nikdo není. K mému velkému zděšení to bylo až na jeden případ vždy na vyhlídce. Široko daleko nikde ani člobrdy a na kraji lesa, na větru, si plápolá oheň. Také jsem zažil člobrdy, kteří si udělali oheň na vyhlídce. Tehdy to byl člobrda se svišti, upekli si buřty a z místa po jídle odcházeli. Když jim člobrdice říkala, že by měli oheň uhasit, dostala výchovnou lekci a nakonec oheň sama hasila.  To kamarádi není správné.

 

Dodnes mám Čertovu kazatelnu a další krásné místo opodál spojené s nepěkným zážitkem. Prosím vás proto, buďte opatrní. Snažím se štěkat pouze krásné zážitky, mnohé situace raději přejdu, ale tohle přejít nedokážu.