Křížový pramen, Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8124008N, 14.0016003E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nedemugalu

Byl mlhavý den a já jsem se toulal po Brdech. Mlha byla hustá ták, že by se dala krájet a chvílemi jsem si neviděl ani na špičku famfrňáku. Protože jsem tlapkal lesem mne ták dobře známým, byla pro mne mlha velkým rozptýlením. Ukázala mi, že i dobře známá místa se mnohdy mohou zdát úplně neznámá. Stejně jako mi ukázala, jak nepozorná dokáže být ségruše. Vždyť bez mlhy bych se k ní nepozorovaně nikdy nepřiblížil. Ale v mlze, to vám byla jiná. Pak se k ní stačilo přitulit a ona se lekla tak, že v mžiku svištěla kupředu. A já za ní.

 

Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. Dopředu svištěla ségruše jen chvilku. Znenadání svištěla zase zpátky. Jakmile svištěla kolem mne, štěklo jí, že jsem to já, kdo si z ní dělá legrandu. V tu chvíli se opět připojila k člobrdici a tlapkala jí věrně po boku.

 

Kolikrát se mi podařilo ségruši vylekat, to vám kamarádi neštěknu. Ale málokrát to nebylo. A jaká vám to byla legranda. Po dlouhé době jsem pro změnu dělal psí kusy já. A že mi to šlo.

 

Jak jsem tak dělal psí kusy, jak jsem zlehka lekal ségruši, málem jsem přehlédl širokou pěšinu vyloženou kamením jen mrňousek přede mnou po mé levé tlapce. A to by byla kamarádi, moc velká škoda.

 

Naštěstí jsem si pěšinky všimnul. Jen co jsem jí zmerčil, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem k pěšince ták rychle, až se mi od tlapek prášilo. Usvištěl jsem jen pár kroků a dosvištěl jsem k pěšince. Skočil jsem i dlouhý skok, když se přímo přede mnou objevil vysoký statný strom.

 

Taktak jsem statný strom minul. Taktak jsem minul domeček stojící těsně vedle něj. Z leknutí jsem se rychle oklepal a pomalu a jistě, tempem tlapka tlapku mine, vydal jsem se k domečku.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků, obtlapkal jsem strom. V mžiku jsem byl u domečku, když v tom, najednou, zničehonic, kebule mi zmizela v domečku. V tu chvíli očadla zmerčila spoustu vodičky. Ve vodičce zmerčil jsem velkého černého psa s jazykem na vestě a s valícího očadla.

 

Ano kamarádi, ve vodičce jsem merčil sebe, v celé mé kráse. Přes sebe merčil jsem usazené listí a zeminu. Vodička byla průzračnější než průzračná. Vodička byla dokonce ták průzračná, že jsem nestačil valit očadla. Takhle průzračnou vodičku jsem totiž v Křížovém pramenu ještě nezmerčil.