Krkavčí skály, Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8070781N, 13.9965281E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fetabetejo

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Byla mlha ták hustá, že by se dala krájet a brdské lesy byly tajemnější než tajemné. Tento krásný den jsem po boku ségruše a člobrdice tlapkal tajemnými hlubokými lesy a užíval si každou chvilku, kdy jsem mohl být součástí této krásné přírody.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka. Po pravé i levé tlapce jsem měl hluboký les. Po tlapce pravé s oplocenkou plnou mladých stromků. Po tlapce levé jsem měl parádní sráz. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčil jsem vysoké kmeny stromů. Koruny stromů jsem však nezmerčil. Mlha byla opravdu hustá, že nebylo vidět daleko. Ale na špičku famfrňáku už jsem si viděl. Nemusel jsem se tak bát, že bych se člobrdici ztratil.

 

Tlapkal jsem stále za famfrňákem a užíval jsem si každý krok. Protlapkal jsem několika zatáčkami, když jsem dotlapkal na rozcestí. Mohl jsem se vydat doprava i doleva, mohl jsem se vydat rovně. Na všechny strany vedla zpevněná lesní cesta. Jen po pravé tlapce jsem zmerčil ještě jednu cestu. Krásnou, měkoučkou, pokrytou vrstvou spadaného jehličí.

 

To se ví, zpevněnou lesní cestu jsem vyměnil za měkoučkou lesní cestu. Chvilku jsem tlapkal z mírného kopečka, když se mi lesní cesta ztratila. Zato se objevila pěšinka, která se co pár kroků rozdělovala na další pěšinky. Čím více se pěšinka rozdělovala, tím větší skála rostla po mé levé tlapce. Když už bylo pěšinek tolik, že bych je ani nespočítal, měl jsem po levici skálu větší než velkou a delší než dlouho. Byla to skála složená z mnoha kamenů a pod skálou bylo ohromné kamenné moře.

 

Chvilku jsem tlapkal kamenným mořem, chvilku jsem hledal pěšinky. Najednou, zničehonic, dotlapkal jsem na místo, kde uprostřed velké skály byla černočerná jeskyně. Jeskyně ne moc široká, zato moc moc vysoká.

 

Jen co jsem jeskyni zmerčil, štěklo mi, kde to vlastně jsem. Jeskyní v Brdech nemáme moc a tahle je opravdu zvláštní. Podle jeskyně jsem si byl úplně jistý, že jsem dotlapkal ke Krkavčím skalám. Skalám, ze kterých je parádní výhled do dálky daleké.

 

Jen co mi štěklo, kde to vlastně jsem, opustil jsem jeskyni i kamenné moře. Vydal jsem se po pěšinkách zpátky na měkoučkou lesní cestu. Na začátku skály, kde byla skála vysoká tak akorát po mé kotníky, vydal jsem se doprava. Jen chvilku jsem tlapkal do mírného kopečka, když jsem přímo přede mnou zmerčil prazvláštní borovici.

 

Kopnul jsem do vrtule a s rychlostí mne vlastní svištěl jsem kupředu. Ušadla mi plápolala na kebuli, od tlapek mi odlétalo jehličí. Já jsem svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a než jsem se nadál, už jsem byl na vysoké skále u velké borovice a okolní svět byl kdesi.

 

Kam se svět ztratil mi očadla prozradila hned. Okolní svět, hluboké lesy i vysoké kopce pohltila mlha. Ani meteoradar na vrcholu Písek jsem nezmerčil. A to je co štěknout. Vždyť brdské meteoradary jsou vidět do dálky daleké povětšinu roku. A dnes? Dnes by je jeden pohledal.

 

Co vám budu štěkat kamarádi. Byl jsem na místě krásném a tajemném. Byl jsem na místě, kde mi za nemlhavého počasí leží svět u tlapek. Ale i v mlze mají Krkavčí skály své kouzlo. Kouzlo kouzelnější než kouzelné a tajemnější než tajemné. Za dne, kdy Puňťa září na obloze je to místo s parádním výhledem. Za mlhavého dne je to místo tajemné. Tak tajemné, že se vám může stát, že se vám i krkavec zjeví těsně u kebule.