Lesní paní

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih 

GPS souřadnice: 49.4834378N, 13.5093264E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/matumusete

Byl chladný den a já jsem se toulal Žinkovskem. Na obloze se proháněly šedivé mraky, studený větřík vanul. Den nebyl pro procházku úplně stvořený, ale to mi v toulání zabránit nemohlo. Moc dobře jsem věděl, že v tento nepřívětivý den v přírodě nebude ani živáčka. Také jsem moc dobře věděl, že v tento ponurý den budou lesy vypadat tajemně.

 

Než jsem se nadál, nechal jsem Žinkovy za chvostem a tlapkal jsem lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem balvany, jaké se vidí jen málokde. Všude bylo spadané listí, které tajemně šumělo. Slabá mlha, která dělala přírodu tajemnější než je zvykem, s sebou nesla svěží vůni lesa.

 

Tlapky mne nesly stále kupředu. Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Famfrňák si užíval svěží vůni lesa. Očadla se kochala tajemnou přírodou. Ušadla poslouchala šumění spadaného listí. Celé mé já se neslo kupředu zahloubané do spousty myšlenek, když se kolem mne prohnala černá koule.

 

Sotva se černá koule kolem mne prohnala dopředu, už mířila zase zpátky. Nekoukala vlevo ani vpravo. Jen se řítila přímo kupředu. Jen co se ku mne přiřítila, už jsem merčil, jak se ode mne zase vzdaluje. Byla všude. Byla k nezastavení. Vydávala prazvláštní zvuky.

 

Kolikrát jsem černou kouli zmerčil mizet a vracet se, to vám kamarádi neštěknu. Co vám štěknout mohu je to, že když jsem poznal, že černá koule není nikdo jiný než má ségruše, svištěl jsem po jejím boku rychleji než rychle kupředu i já.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Rovinka se pomalu přeměnila v mírný kopeček. Ale ani kopeček mne nezastavil. Stále jsem svištěl kupředu, když jsem přímo přede mnou zmerčil obrovitý strom a pod stromem balvan větší než velký. Zmerčil jsem jeden z obrovských balvanů, kterých bylo všude mne mnoho, ale tento byl první, který jsem mohl prozkoumat.

 

Jen co jsem balvan zmerčil, ještě jsem zrychlil. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle a nic mne nemohlo zastavit. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem i dlouhý skok. Než jsem se nadál, byl jsem pod vysokým stromem, přímo přede mnou jsem merčil obrovský balvan a za balvanem ...

 

Za balvanem větším než velkým, ve stínu vysokého stromu, stála v celé své kráse vytáhlá kráska. Kráska s dlouhým tělem a přívětivý výrazem na tváři. Ve stínu vysokého stromu, jen mrňousek od cesty, objevil jsem Lesní paní. Paní, která svým přívětivým výrazem vítá všechny tuláky, kteří do místního lesa v dobrém přichází.