Obrovo hradiště

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih 

GPS souřadnice: 49.4755283N, 13.5088406E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fesemanefa

Byl chladný den a já jsem se toulal Žinkovskem. Na obloze se proháněly šedivé mraky, studený větřík vanul. Na zemi ležely zbytky sněhu, které s každým mým krokem zvláštně zachroupaly. Tento zimní den jsem se toulal hlubokým lesem a přemýšlel jsem, jaká krásná místa objevím.

 

Tlapkal jsem měkoučkými lesními cestami ve stínu vysokých stromů. Místy jsem tlapkal borovím, místy jsem tlapkal bučinou. Les se měnil snad s každou zatáčkou až do chvíle, kdy přišlo stoupání. Tehdy se les změnil nadobro. Borový les i bučina byly tentam. Najednou jsem tlapkal lesem smíšeným.

 

Stoupal jsem po měkoučké lesní cestě a nestačil jsem valit očadla. Merčil jsem vysoké smrky rostoucí bok po boku mladých boroviček. Merčil jsem mladé lipky vedle ještě mladších buků. Pod stromy merčil jsem mnoho druhů keřů, ze kterých jsem poznal jen rostlinky maliní či ostružiní.

 

Pomalu a jistě zdolával jsem kopeček. Cesta se kroutila po kopci a rovinka byla v nedohlednu. Co chvilku jsem se sklouznul po zamrzlé louži, co chvilku jsem se vydal na průzkum cesty, která zkřížila cestu mou. Cesta mi šla krásně od tlapek a já jsem si užíval každý krok.

 

Krok za krokem zdolával jsem kopeček, když v tom, najednou, zničehonic, cesta má se zkroutila. Protlapkal jsem zatáčkou ták zatočenou, jak zatočená žádná zatáčka, kterou jsem již protlapkal, nebyla. V tu chvíli jsem se ocitl v místě ták jiném, než jakým jsem dosud tlapkal.

 

Tentam byl smíšený les. Tentam byly keře. Jehličnaté stromy nechal jsem za chvostem, stejně jako mi za chvostem zůstaly mladé lipky a buky. Přímo přede mnou, všude kam jen očadlo pohlédlo, rostly statné buky. Všude byla rovinka. Jen v dáli daleké, za mnoha a mnoha buky, merčil jsem kopeček, který vypadal jak klobouček.

 

Dlouho mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Ale když už jsem byl rozkoukaný, měl jsem ohromnou radost. Měl jsem v merku okolí do nejmenších detailů. Merčil jsem tajemné pěšinky, které jsem na první pohled nezmerčil. Merčil jsem zvláštní květiny, které maskoval snížek. Merčil jsem mnoho spadlých stromů, které ležely přes pěšinky a které byly porostlé zajímavými houbami.

 

Byl jsem v lese, ve kterém jsem nevěděl, kam dřív skočit. Prozkoumal jsem mnoho pěšinek, přeskočil jsem mnoho stromů. Zjistil jsem, že v tomto krásném lese bydlí kámoši zajoši i kámoška liška. Objevil jsem stopy kámošek srnek i oblíbenou cestu kámošů divočáků.

 

Než jsem se nadál, byl jsem na kopečku a svět kolem mne mi ležel u tlapek. Z kopečka merčil jsem tajemné valy, které jsem prozkoumal val po valu. Zmerčil jsem kamenné zídky i mnoho balvanů.

 

Když jsem měl i kopeček v merku, vrátil jsem se zpátky k člobrdici. Sotva jsem pletl tlapkami. Pomalu jsem tlapkal po boku člobrdice, když jsem uslyšel jak říká, že jsem objevil Obrovo hradiště. To vám štěknu kamarádi, v tu chvíli mi vše dávalo smysl. Hluboké valy, tajemné zdi, pěšinky všude kam se podíváš. Dokonce mi štěklo i to, jak se na místo dostaly ty obrovské balvany, kterých bylo po okolí tolik, že bych je ani nespočítal.