Studánka Pod Bílou skálou, PP Trhoň, Brdy

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7450981N, 13.7229994E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/mazohukese 

Byl krásný zimní den a já jsem se toulal po Brdech. Mrzlo, až praštělo. Na obloze poletovaly šedivé naducané mráčky slibující sněhovou nadílku. Tento krásný den jsem se toulal po boku ségruše a člobrdice pocukrovanou brdskou přírodou a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky zanesou.

 

Chvilku jsem tlapkal po zpevněné lesní cestě, chvilku jsem tlapkal po měkoučkých cestách. Chvilku jsem svištěl slalom mezi stromy do hloubi lesa, chvilkami jsem se vracel zpátky k člobrdici, aby se netoulala krásnou brdskou přírodou sama. A ségruše? Ta byla všude, jen ne u mne nebo u člobrdice. Ta si poletovala zprava doleva i zleva doprava, nekoukaje si pod tlapky, a že by věděla, kam sviští, o tom se dalo pochybovat. Ale to ségruši rozhodit nemohlo. Byla ráda, že se toulá po mém boku a moc dobře věděla, že ani já, ani člobrdice nedovolí, aby se zatoulala.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků, mnohokrát se změnila cesta, po které mne tlapky nesly. Najednou jsem byl v obrovské zatáčce, kde se cesta má stáčela doleva. Z mé cesty se však odpojovala cesta, která vedla doprava.

 

To se ví, neodolal jsem. Vydal jsem se doprava a tlapkal jsem dál po lesní cestě plné kamínků mezi koberci borůvčí i kolem kazatelny do hloubi lesa. Po pravé tlapce měl jsem vzrostlý les. Les po mé levé tlapce se měnil každou chvilku. Jednou byl vzrostlý, jindy plný mladých rozčepýřených stromků. Změn po mé levé tlapce bylo tolik, že jsem je nestíhal sledovat.

 

Jedné velké změny jsem si ovšem všiml. Velká změna přišla po mnoha změnách po mé levé tlapce. Změna to byla taková, jakou jsem ještě nezažil. Najednou má lesní cesta skončila. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly pidi stromky. Mezi pidi stromky zmerčil jsem obrovskou louži. Po mé pravé tlapce, za několika málo pidi stromky zmerčil jsem obrovskou strouhu a za strouhou zmerčil jsem rovinu.

 

Byl jsem na místě zvláštnějším než zvláštním. Ale cítil jsem se, jako bych byl doma. Než jsem se nadál, tlapky mne donesly k obrovské louži, kterou jsem se ze všech sil snažil vypít, ale to se mi vůbec nedařilo. Jak jsem tak pil, zaslechl jsem slabé zurčení vodičky. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale očadla tekoucí vodičku nezmerčila. Našponoval jsem ušadla a už jsem slyšel zurčení vodičky jasně a zřetelně. Co je tohle za šlendrián, to jsem musel zjistit.

 

Točil jsem kebulí doprava i doleva. Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Snažil jsem se najít tekoucí vodičku, ale očadla ani famfrňák mi moc nepomáhaly. Zato ušadla, ta po několika nasměrování chytla směr. V tu chvilku se daly tlapky do pohybu. Skočily dlouhý skok. Než jsem se nadál, skočily ještě vysoký skok a zastavily se.

 

Tlapky mne donesly za hluboký val, kde jsem přímo pře sebou zmerčil dřevěnou stříšku. Pod dřevěnou stříškou zmerčil jsem vodičku. Ve vodičce zmerčil jsem svůj vlastní odraz, jak valí očadla. Jediné, co jsem nezmerčil, byla tekoucí vodička.

 

Otočil jsem se směrem k louži, když v tom, najednou, zmerčil jsem, odkud se v louži bere vodička. Zmerčil jsem také, odkud z louže vodička mizí v hlubokém lese.

 

Byl jsem u studánky a užíval jsem si nádhernou přírodu. Užíval jsem si pohled na studánku, zurčení potůčku i pidi stromky, které za několik málo let cestu na toto krásné místo ukryjí tak, že studánku najde jen ten, kdo o ní ví. Anebo náhodný tulák, kterého na místo zanesou toulavé nohy.