Studánka U Eliščiny cesty, Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8011578N, 13.9964303E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/lozelokove

Byl krásný mlhavý den a já jsem se toulal po Brdech. Mlha byla ták hustá, že by se dala krájet. Místy jsem nezmerčil ani vlastní famfrňák. Naštěstí jsem se toulal místy mne moc dobře známými. Toulal jsem se v okolí vrcholu Plešivec, místy, které jsem za ty roky, co se sem vracím, navštívil jen na jaře.

 

Tlapkal jsem po asfaltové cestě do mírného kopečka. Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadla mi na mé cestě mlhou moc nepomáhala, zato ušadla a famfrňák, ty byly ve svém živlu. Famfrňák větřil svěží vůni lesa. Ušadla poslouchala šum větříčku ve větvích. Jen ta očadla, ta mi dělala trošku starosti. Byla úplně nesvá z toho, že nemerčí ani můj vlastí famfrňák. Všude, kam jen pohlédla, merčila jen hustou mlhu.

 

Mlhou hustou ták, že by se dala krájet, tlapkal jsem obezřetně kupředu. Co chvilku jsem tlapkal vedle zpevněné lesní cesty, co chvilku jsem hledal člobrdici v mlze. Ségruše byla všude, jen ne po mém boku. Co chvilku se prohnala kolem mne kupředu, aby se jen o chvilku později hnala zase zpátky. Nejednou jsem ucítil její vrtichvost na svém těle, nejednou jsem byl svědkem její radosti.

 

Pomalu a jistě nesly mne tlapky kupředu. Než jsem se nadál, dotlapkal jsem do zatáčky. V zatáčce se mlha trošku rozplynula a já zmerčil po své pravé tlapce mne ták známou pěšinku.

 

Radostí jsem si povyskočil. Už jsem merčil famfrňák, už jsem merčil pěšinku mne ták dobře známou. Famfrňák navětřil super bájo lázně, které očadla zmerčila sotva jsem otočil kebuli tím správným směrem. Konečně nebylo na co čekat. Mohl jsem kopnout do vrtule a s radostí mi vlastní mohl jsem svištět slalom mezi stromy v hlubokém vzrostlém lese.

 

Svištěl jsem po měkoučké zemi posypané jehličím pod vysokými stromy. Zkontroloval jsem mé oblíbené lázně, zkontroloval jsem svou oblíbenou pěšinku. V lese mne ták dobře známém se za dobu mé nepřítomnosti nezměnilo skoro nic.

 

Když jsem měl les v merku, když jsem věděl, že je vše tak, jak být má, vydal jsem se pod vysoký strom podél slabého potůčku do mírného kopečka. Utlapkal jsem jen pár kroků, když z mlhy v celé své kráse vykoukla studánka.

 

Jen co jsem studánku zmerčil, vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem i dlouhý skok a v mžiku jsem byl u studánky. Byl jsem u studánky, která se nachází v zatáčce jen mrňousek od zpevněné lesní cesty. Byl jsem u studánky U Eliščiny cesty. Byl jsem u studánky, ve které bývá chutná a čistá vodička. A občas je možné ve studánce zmerčit i kámošku žabku. Ale ta už nyní na místě nebyla. Asi už je na žabky zima.