Studánka U Mariiny skály

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih 

GPS souřadnice: 49.6546556N, 13.5655572E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jojenujuse

Byl chladný zimní den a já jsem se toulal po Plzeňském kraji. Mrzlo, až praštělo. Foukal ledový vítr. Ale i přesto se na obloze občas objevil kamarád Puňťa a svými paprsky pohladil můj kožíšek.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě do táhlého kopečka. Cesta už se mi zdála nekonečná. Najednou se po mé levé tlapce objevila hájenka, od které vedly měkoučké lesní cesty. To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem měkoučké lesní cesty zmerčil, opustil jsem cestu zpevněnou a vydal jsem se po rovince do hloubi lesa.

 

Obtlapkal jsem borovici, obtlapkal jsem pěšinky. Tlapkal jsem kupředu, přímo za famfrňákem po měkoučké lesní cestě a prohlížel jsem si les píď po pídi. Merčil jsem vysoké stromy, merčil jsem houštiny. Merčil jsem pařezy i zem zasypanou spadaným listím. Zmerčil jsem pěšinku vedoucí doprava, mezi spoustu mladých rozčepýřených stromků. Merčil jsem ale i rovinku, na kterou směřovala má cesta.

 

To se ví, chvilku jsem se rozhodoval kudy dál. Ale po vydatném stoupání jsem nechtěl riskovat, že budu stoupat dál. Tlapkal jsem proto stále za famfrňákem po měkoučké lesní cestě, zvědav, kam mne zavede.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků, zmerčil jsem mnoho pěšinek. Dotlapkal jsem do míst, kde jsem měl po levé tlapce parádní les a po pravé tlapce houštinu. O pár kroků dál houština skončila a odkryla něco, co bych v místě nečekal.

 

Jen pár kroků od cesty, v celé své kráse, stála ve stínu vysokých stromů, krásná dřevěná studánka. Z dálky jsem poznal rumpál, kterým se ze studánky voda vybírá. Už z dálky jsem poznal, že to nebude jen studánka, která zdobí místní les.

 

Jen co jsem studánku zmerčil, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem i mnoho skoků a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u studánky, která hrdě čněla do dálky daleké. Pohlédl jsem do studánky, odrazil se na hladině vodičky, když v tom, najednou, pozvedl jsem obočí a zmerčil jsem místo, o kterém se mi ani nesnilo.

 

Jen pár kroků od studánky, u kořenů vysokých stromů, zmerčil jsem malé jezírko s průzračně čistou vodičkou.

 

To se ví, jen co jsem jezírko zmerčil, zamával jsem studánce chvostem na rozloučenou. Skočil jsem pár dalších skoků, když v tom, najednou, ozvalo se mlasknutí. V tu chvíli jsem dopadl do průzračné vodičky. Byl jsem po kolena v rybníčku a snažil se ho vypít. Marně. Z blízké studánky do rybníčku stále dotékala vodička. Vodička ták osvěžující a průzračná, jako se v tomto kraji zmerčí jen málokdy.