Studánka U Milenky, Brdy

  


Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8003600N, 13.9928200E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nasehalufu


Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byla hustá mlha. Jen stromy nedaleko ode mne jsem merčil zřetelně. Příroda, jako by se připravovala k zimnímu spánku, který by měl přijít co nevidět.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě mezi vysokými stromy. Co chvilku jsem popojel po kamení. Pozorně jsem si koukal pod tlapky, ale jen co jsem se rozhlédl kolem sebe, už mi tlapka jela, kam neměla. Po krátkém zaváhání jsem se rozhodl, že lesní cestu opustím a potlapkám si tajemným lesem.

 

Opustil jsem lesní cestu, prosvištěl jsem přes kamenné moře. Najednou, zničehonic, byl jsem v parádní bučině. Pod tlapkami mi šumělo listí. Vlahý větřík se proháněl mezi stromy. Les byl ták krásně vlhký, že se famfrňák nemohl nabažit jeho vůně.

 

Čím hlouběji v bučině jsem byl, tím vlhčí les byl. Čím vlhčí les byl, tím více spadaného listí jsem měl pod tlapkami. Čím více spadaného listí jsem pod tlapkami měl, tím více jsem se bořil. Najednou jsem zjistil, že mám listí skoro po kolena, ale více jak po kotníky si tlapkám teplým voňavoučkým bahýnkem.

 

Jen co mi štěklo, že se brodím super bájo bahýnkem, zastavil jsem se. Otočil jsem se směrem, odkud jsem přitlapkal. Ale přes mlhu jsem nezmerčil ani ségruši, ani člobrdici, jdoucí po cestě.

 

Jen co jsem zjistil, že jsem na místě sám, vyskočil jsem si překvapením. Vím moc dobře, že v mlze bychom se měli držet všichni pospolu. A já si najednou tlapkám kdesi a ostatní členky smečky jsou někde. Kopnul jsem proto do vrtule a rychleji než rychle vracel jsem zpátky na cestu.

 

Svištěl jsem slalom mezi stromy. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli a od tlapek mi odlétalo bahýnko. Netrvalo dlouho a místo bahýnka mi od tlapek začalo odlétat spadané listí. Když mi od tlapek odlétalo méně a méně spadaného listí štěklo mi, že už jsem skoro u kamenného moře. Obsvištěl jsem vysoký buk, obsvištěl jsem super bájo voňavé lázně, kam se chodí láznit mí kámoši divočáci. Obsvištěl jsem další strom, když v tom, najednou, přímo přede mnou, zničehonic mezi stromy vyrostla malá dřevěná stříška.

 

To vám štěknu kamarádi, já se stříšky ták lekl, až jsem si sednul. Jak jsem tak na místě seděl a nevěřícně valil očadla, proletěla kolem mne černá koule takovou rychlostí, že jsem jí taktak zmerčil.

 

Seděl jsem na místě a ani jsem se nehnul. Rozhlížel jsem se kolem sebe. Když se dlouho nic nedělo, rozhodl jsem se tajemnou stříšku prozkoumat. Postavil jsem se, utlapkal jsem krok, když v tom, najednou, zničehonic, do mne zprava narazila obrovská černá koule s růžovým jazykem až u kotníků.

 

V tu chvíli mi to štěklo. Černá koule nebyla nikdo jiný, než ségruše. Opodál se smála člobrdice. Dodnes doufám, že se nesmála mne. Ale jak moc dobře jí znám, tuším, že mne zpovzdálí sledovala a moc dobře věděla, kde jsem. Jen já, zahloubán do myšlenek, jsem tlapkal pořád dál a dál, a vůbec jsem nesledoval, kam tlapkám.

 

Chvilku mi trvalo, než jsem se probral z překvapení. Ale když už se tak stalo, pustil jsem se do zkoumání. Prohlédl jsem si stříšku kousek po kousku. Dokonce i pod stříšku jsem juknul. Pod stříškou jsem objevil spoustu vodičky. A jak svěže voněla. Podle vůně jsem dokonce uhodl, kde to jsem. Vůně vodičky ze studánky U Milenky je ták jiná. Je svěží a voní po svém okolí, lehce po bukovém dřevě a tak trošku po mechu. To je vám tak bájo vůně kamarádi.












Komentáře