Studánka U Prokopa, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6695978N, 13.9204303E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/labelakuto

Byl krásný bílý den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze se proháněly mráčky, které slibovaly sněhovou nadílku. Ale sněžit se jim ještě moc nechtělo. Občas pár vloček na zem pustily, ale jen tolik, aby se neřeklo, že si je nechávají pro sebe.

 

Tlapkal jsem hlubokým lesem zpevněnou cestou vedoucí mezi vysokými stromy. Pod stromy merčil jsem koberce borůvčí, občas jsem zmerčil pařez. Tlapkal jsem jen chvilku, když jsem po levé tlapce zmerčil měkoučkou lesní cestu, kterou les už skoro pohltil. Kam tahle cesta vede, to jsem musel zjistit.

 

Jen co jsem starou lesní cestu zmerčil, změnil jsem směr. Opustil jsem zpevněnou cestu, opustil jsem les plný vysokých stromů. Najednou jsem svištěl měkoučkou lesní cestou, kterou obklopovaly mladé stromy.

 

Svištěl jsem z kopečka rychleji než rychle. Svištěl jsem ták rychle, až mi od tlapek odlétal sníh. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Les kolem mne byl hustší a hustší. Lesní cesta byla méně a méně znatelná. Užuž jsem si myslel, že jsem na jejím konci, když v tom, najednou, zničehonic, les po mé pravé tlapce skončil a nahradila louka. Louka, na které jen mrňousek od cesty, zmerčil jsem vysoký plot. Za plotem zmerčil jsem nádherné laně a mezi laněmi statného jelena.

 

Jen co jsem laně s jelenem zmerčil, všimnul jsem si blízké hájovny. Nádherná dřevěná stavba mne k sobě vábila silou nevídanou. A já se nechal moc rád přilákat.

 

Rychle jsem se rozloučil s kámošem jelenem a kámoškami laněmi. Znovu jsem kopnul do vrtule a rychleji než rychle svištěl jsem kupředu. Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem u hájenky.

 

V mžiku jsem si hájenku prohlédl a než jsem se nadál, byl jsem před vrátky. Kebulí mi proletěla otázka, jak krásně se tu musí žít po boku kámoše jelena a kámošek laní. S loukou za domem a s potůčkem za humny.

 

Jen co se mi v kebuli objevilo slovo potůček ušadla zaslechla zurčení vodičky. V tu chvilku mi to štěklo. Kebule byla zase o mrňousek napřed než všechny mé smysly. Kebule věděla, že potůček je blízko. Věděla to dokonce snad ještě dříve, než ušadla zurčení vodičky zaslechla.

 

Rozhlédl jsem se kolem sebe a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl po pěšince do hloubi lesa. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem i dlouhý skok, když jsem za několika vysokými stromy zmerčil malou dřevěnou stříšku. Za dřevěnou stříškou merčil jsem koryto potůčku a zpoza chvostu slyšel jsem, jak na mne člobrdice volá, abych hlavně netlapkal do vodičky, že prý pořádně mrzne.

 

Jen co jsem člobrdici zaslechl, zpomalil jsem. Pomalu jsem dotlapkal ke stříšce, pomalu jsem se vydal k potůčku. Jen co jsem měl dřevěnou stříšku za chvostem a potůček před famfrňákem, otočil jsem se a všiml jsem si, že zpod stříšky vytéká průzračná vodička, která se vlévá do blízkého potůčku.

 

Chvilku jsem se kochal místem a čekal jsem na člobrdici, když mi štěklo, že jsem tu už kdys dávno byl. Tenkrát byl barevný podzim. A i tenkrát tu bylo moc krásně. Za sebe vám musím kamarádi štěknout, že studánka U Prokopa je jedna z nejhezčích brdských studánek.

Tipy na výlety s místem pro zaznamenání vašich zážitků, vlepení fotek i k otisknutí turistických razítek z navštívených míst, najdete v našem Turistickém zápisníku, který je k dostání na našem webu https://tulacci.cz/turisticky-zapisnik-chko-brdy/p1.