Viklan, Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8045556N, 13.9988028E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nahusuzude

Byl krásný mlhavý den a já jsem se toulal po Brdech. Pod fousky jsem si poštěkával, jak je brdský les za mlhy husté tak, že by se dala krájet ták jiný, než v krásném slunném počasí. Tlapkal jsem pomne ták dobře známé lesní cestě, ale své okolí jsem vůbec nepoznával. Z vysokých statných stromů jsem občas zmerčil pouze kmen. O majestátních korunách jsem si mohl nechat jen zdát. Maliní a ostružiní rostoucí vedle cesty bylo najednou záhadné. I les samotný byl tajemnější než obvykle. Ale i tak byl stále přívětivý a pohádkový, jak brdský les být má.

 

Tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem stále za famfrňákem. Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Famfrňák větřil svěží vůni lesa. Očadla se snažila prokouknout hustou mlhu. Ušadla poslouchala šum větříku ve větvích, když znenadání zaslechla průvan. To mi vám bylo kamarádi takové překvapení, až jsem se zastavil a pozorně se zaposlouchal.

 

Ušadla se nemýlila. Opravdu jen mrňousek ode mne, po mé pravé tlapce, svištěl větřík mezi stromy a tajemně hrál na skály.

 

Radostí jsem si povyskočil. Kožíšek mi prozradil, že mne čeká super bájo dobrodrůžo. Zařídil, že jsem v mžiku svištěl kupředu s větrem o závod. Tlapka střídala tlapku ták rychle, až jsem se divil, že se mi nezamotají. Ušadla mi plápolala na kebuli, taktak že mi neuletěla. Chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Obzvlášť napilno mělo celé mé já, když dal zničehonic kožíšek tlapkám pokyn, že mají odbočit doprava.

 

Na poslední chvíli změnil jsem směr. Od tlapek mi odlétal písek, jak vehementně se snažily změnit směr. V mžiku se však opět chytly, udělaly dlouhý skok, přeskočily nevysoký keř a už mne nesly úzkou měkoučkou pěšinkou klikatící se mezi vysokými stromy k nevysokému balvanu přede mnou.

 

Rychleji než rychle svištěl jsem kupředu. Od tlapek mi odlétalo jehličí, ušadla mi stále plápolala na kebuli. Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem zatáčkou, skočil jsem i dlouhý skok a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem seděl na balvanu pod balvanem a prohlížel si okolí.

 

To vám štěknu kamarádi, to, co jsem kolem sebe merčil, to vám bylo něco. Pod vysokými stromy merčil jsem balvany i skalky. Merčil jsem tajemné pěšinky i houštiny. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, bylo co zkoumat. Když jsem zvedl kebuli k obloze, zmerčil jsem obrovský kámen. Taktak že jsem leknutím nevyskočil. Štěklo mi, že když mám kámen nad kebulí i pod celým mým já, budu nejspíš v jeskyni. Jenže v jeskyni bývá tma. Ta tady nebyla.

 

Chvíli jsem byl zmatený. Kebulí se mi honila spousta myšlenek, ale žádná mi neštěkla, kde to vlastně jsem. Vyskočil jsem ze záhadného místa, otočil jsem se a v mžiku bylo po záhadě.

 

Jen co jsem se otočil, zmerčil jsem balvan na balvanu. Zmerčil jsem místo ták zvláštní. Bylo to místo dokonce až tak zvláštní, že mi štěklo, kde to jsem. Poznal jsem, že jsem u viklanu. A protože jsem byl v mých oblíbených Brdech, štěklo mi, že jsem u viklanu, který podle legendy, kdysi dávno dokázal měnit počasí.