Vrchol Malá Ohrádka, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6819244N, 13.9216156E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/popazeluju

Byl krásný zimní den a já jsem se toulal po Brdech. Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě schované hluboko pod zmrzlým snížkem. Co chvilku mi podjela tlapka, ale ani to mne nemohlo zastavit. Pomalu a opatrně tlapkal jsem do táhlého kopečka zvědav, kam mne cesta zavede.

 

Tlapkal jsem kupředu, stále za famfrňákem. Kolem mne byl hustý les. Les, ve kterém roste vysoký strom vedle vysokého stromu. Co se skrývá pod stromy, to jsem nezmerčil. Vše schovával snížek.

 

Než jsem se nadál, dotlapkal jsem na kopeček. Stál jsem na rozcestí a přemýšlel jsem kudy dál. Mohl jsem tlapkat rovně, do husté mlhy. Mohl jsem tlapkat doleva, kamsi do hloubi lesa. Mohl jsem tlapkat doprava a doufat, že mlze uteču.

 

To se ví, vydal jsem se doprava. Mlha se ke mne blížila všemi směry a jediným mým cílem bylo, rychle jí utéct. Vždyť mlha v hlubokém lese když cesty kloužou a jeden neví, kde je, není nic příjemného.

 

Tlapkal jsem stále kupředu a najednou jsem zjistil, že jsem mlze neutekl. Byl jsem kdesi u člobrdice, kterou jsem odkudsi slyšel. Stejně jako jsem odkudsi slyšel ségruši. Byl jsem v mlze ták husté, že jsem si skoro ani na famfrňák neviděl.

 

Pomalu a jistě tlapkal jsem dál, kupředu, přímo za famfrňákem. Cítil jsem, že stoupám do kopečka. Ale čím výše jsem byl, tím byla mlha hustší. Najednou jsem se ocitl po boku člobrdice, k níž byla přilepená ségruše. Takhle bok po boku jsem s člobrdicí a ségruší nikdy netlapkal. Až tentokrát. Když mlha nedovolila, abych tlapkal byť jen krok před člobrdicí.

 

Cesta se mi začínala zdát nekonečnou. Kde jsem, to jsem stále netušil. Jak dlouho tlapkám, to jsem si netroufal odhadnout. Nezbylo mi, než poprosit Fabiánka, aby mi už konečně ukázal svět. Ne celý, ale alespoň mé okolí.

 

Světe, div se, Fabiánek mých proseb vyslyšel. Jen co jsem dotlapkal na kopeček, zmerčil jsem obrovskou borovici. U borovice zmerčil jsem lesní cestu. Zmerčil jsem lesní cestu vedoucí do koberce borůvčí a dál mezi stromy.

 

To se ví, v mžiku jsem se vydal cestou, kterou jsem zmerčil. V mžiku jsem tlapkal kolem kazatelny hlouběji do lesa. Cesta mne vedla hlouběji a hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím vzdálenější mlha byla. Čím vzdálenější mlha byla, tím lépe se mi tlapkalo. Najednou jsem zjistil, že si svištím radostí mne vlastní kupředu a mlha není přede mnou ani za mnou.

 

Svištěl jsem si nádherným lesem, kochal jsem se přírodou. Najednou, zničehonic, uprostřed borůvčí, zmerčil jsem pořádnou hromadu kamení.

 

To vám štěknu kamarádi, jen co jsem hromadu kamení zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Byť mne v hlubokém lese přepadla mlha ták hustá, že by se dala krájet. Byť člobrdici přestaly fungovat mapy, které by nás z lesa dostaly, měl jsem obrovskou radost, že jsem vrchol zdolal. Jen co jsem se na vrcholu rozhlédl, zjistil jsem, že jsem na vrcholu Malá Ohrádka. Místo jsem bezpečně poznal. A díky tomu jsem věděl, kudy dál. Věděl jsem, kudy na parkoviště. Věděl jsem, že nyní už nezabloudím.

Tipy na výlety s místem pro zaznamenání vašich zážitků, vlepení fotek i k otisknutí turistických razítek z navštívených míst, najdete v našem Turistickém zápisníku, který je k dostání na našem webu https://tulacci.cz/turisticky-zapisnik-chko-brdy/p1.