Vrchol Malá Ohrádka, CHKO Brdy
Kraj: Středočeský
Okres: Příbram
GPS souřadnice: 49.6819244N, 13.9216156E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/popazeluju
Byl krásný zimní den a já jsem se
toulal po Brdech. Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě schované hluboko pod
zmrzlým snížkem. Co chvilku mi podjela tlapka, ale ani to mne nemohlo zastavit.
Pomalu a opatrně tlapkal jsem do táhlého kopečka zvědav, kam mne cesta zavede.
Tlapkal jsem kupředu, stále za
famfrňákem. Kolem mne byl hustý les. Les, ve kterém roste vysoký strom vedle
vysokého stromu. Co se skrývá pod stromy, to jsem nezmerčil. Vše schovával
snížek.
Než jsem se nadál, dotlapkal jsem
na kopeček. Stál jsem na rozcestí a přemýšlel jsem kudy dál. Mohl jsem tlapkat
rovně, do husté mlhy. Mohl jsem tlapkat doleva, kamsi do hloubi lesa. Mohl jsem
tlapkat doprava a doufat, že mlze uteču.
To se ví, vydal jsem se doprava.
Mlha se ke mne blížila všemi směry a jediným mým cílem bylo, rychle jí utéct.
Vždyť mlha v hlubokém lese když cesty kloužou a jeden neví, kde je, není
nic příjemného.
Tlapkal jsem stále kupředu a
najednou jsem zjistil, že jsem mlze neutekl. Byl jsem kdesi u člobrdice, kterou
jsem odkudsi slyšel. Stejně jako jsem odkudsi slyšel ségruši. Byl jsem
v mlze ták husté, že jsem si skoro ani na famfrňák neviděl.
Pomalu a jistě tlapkal jsem dál,
kupředu, přímo za famfrňákem. Cítil jsem, že stoupám do kopečka. Ale čím výše
jsem byl, tím byla mlha hustší. Najednou jsem se ocitl po boku člobrdice,
k níž byla přilepená ségruše. Takhle bok po boku jsem s člobrdicí a
ségruší nikdy netlapkal. Až tentokrát. Když mlha nedovolila, abych tlapkal byť
jen krok před člobrdicí.
Cesta se mi začínala zdát nekonečnou.
Kde jsem, to jsem stále netušil. Jak dlouho tlapkám, to jsem si netroufal
odhadnout. Nezbylo mi, než poprosit Fabiánka, aby mi už konečně ukázal svět. Ne
celý, ale alespoň mé okolí.
Světe, div se, Fabiánek mých
proseb vyslyšel. Jen co jsem dotlapkal na kopeček, zmerčil jsem obrovskou
borovici. U borovice zmerčil jsem lesní cestu. Zmerčil jsem lesní cestu vedoucí
do koberce borůvčí a dál mezi stromy.
To se ví, v mžiku jsem se
vydal cestou, kterou jsem zmerčil. V mžiku jsem tlapkal kolem kazatelny hlouběji
do lesa. Cesta mne vedla hlouběji a hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese
jsem byl, tím vzdálenější mlha byla. Čím vzdálenější mlha byla, tím lépe se mi
tlapkalo. Najednou jsem zjistil, že si svištím radostí mne vlastní kupředu a
mlha není přede mnou ani za mnou.
Svištěl jsem si nádherným lesem,
kochal jsem se přírodou. Najednou, zničehonic, uprostřed borůvčí, zmerčil jsem
pořádnou hromadu kamení.
To vám štěknu kamarádi, jen co
jsem hromadu kamení zmerčil, radostí jsem si povyskočil. Byť mne v hlubokém
lese přepadla mlha ták hustá, že by se dala krájet. Byť člobrdici přestaly
fungovat mapy, které by nás z lesa dostaly, měl jsem obrovskou radost, že
jsem vrchol zdolal. Jen co jsem se na vrcholu rozhlédl, zjistil jsem, že jsem
na vrcholu Malá Ohrádka. Místo jsem bezpečně poznal. A díky tomu jsem věděl,
kudy dál. Věděl jsem, kudy na parkoviště. Věděl jsem, že nyní už nezabloudím.
Tipy na výlety s místem pro
zaznamenání vašich zážitků, vlepení fotek i k otisknutí turistických
razítek z navštívených míst, najdete v našem Turistickém zápisníku,
který je k dostání na našem webu https://tulacci.cz/turisticky-zapisnik-chko-brdy/p1.
Komentáře
Okomentovat