Vrchol Štědrý, PP Pod Štědrým

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5104511N, 13.6538653E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/hozolapoda

Byl větrný den a já jsem se toulal přírodním parkem Pod Štědrým. Na obloze se honili kámoši Mračouni a kámoše Puňťu mezi sebe nepustili. Zato větřík, s tím si hráli na honěnou. Co chvilku mne větřík ovanul ták moc, až jsem se divil, že mne nepoponesl. Den byl jako stvořený pro válení se u kamen, ale protože nepršelo, rozhodl jsem se, že se vyrazím protáhnout alespoň za humna.

 

Svištěl jsem po sotva znatelné cestě napříč loukami, svištěl jsem čvachtovou cestou mezi poli. Bříško jsem měl dokonale maskované čerstvým bahýnkem, které bylo snad na každém mém kroku.

 

Tlapky mne nesly nádhernou přírodou. Po levé tlapce jsem měl hluboký les, po tlapce pravé louky i pole. Přes pole a louky merčil jsem do dálky daleké. Merčil jsem krásnou přírodu, mlýn i několik stavení.

 

S kožíškem plným bahýnka, s několika kilometry v tlapkách, dosvištěl jsem na konec pole, kde mi cestu zkřížila silnice. Za silnicí merčil jsem cestu zpevněnou, mne moc dobře známou. Věděl jsem, že nebude dlouho trvat, a po cestě se vydám. Ale také jsem moc dobře věděl, že než se mé tlapky dotknou mne ták dobře známé cesty, musím počkat na člobrdici.

 

Přišlo mi jako věčnost, než ke mne člobrdice se ségruší přišla. Už jsem měl v merku výhledy, už jsem měl v merku kopečky přírodního parku Pod Štědrým i vzdálené šumavské kopce. Všechny cesty, které jen kolem mne byly, jsem měl důkladně označené a prozkoumané. A člobrdice se ségruší byly stále kdesi za mnou.

 

Po době delší než dlouhé jsem se přeci jen dočkal. Po mém boku stála člobrdice se ségruší. Člobrdice se podívala vlevo i vpravo a pověděla mi, že mohu dál. A kvůli tomu jsem na ní ták dlouho čekal.

 

S radostí mne vlastní přesvištěl jsem přes silnici. Usvištěl jsem jen pár kroků, když se mé tlapky dotkly mne ták dobře známé lesní cesty. Lesní cesty zpevněné, vedoucí lesem do pořádného kopce.

 

Svištěl jsem do kopečka rychleji než rychle a do kroku jsem si vrtěl chvostem. Co chvilku jsem se zastavil u pařezu, co chvilku jsem prosvištěl zatáčkou. Cesta má byla stále strmější, ale to mne od postupu odradit nemohlo. Vždyť čím byla cesta strmější, tím parádnější výhledy se mi naskýtaly.

 

Prohlížel jsem si blízká pole i louky. Merčil jsem domečky i vesničky. V dáli daleké merčil jsem větrnou elektrárnu. Elektrárnu, která byla s každým mým krokem dál a dál ode mne.

 

Chvilku jsem svištěl po rovince. Prosvištěl jsem kolem vozu, když v tom, najednou, zničehonic, po své levé tlapce zmerčil jsem cestu měkoučkou, vedoucí do pořádného krpálu. To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem cestu zmerčil, změnil jsem směr.

 

Tempem tlapka tlapku mine, stoupal jsem výš a výš. Nyní jsem měl spoustu času zkoumat okolní přírodu. Merčil jsem stromky menší než malé, jejichž špičky byly natřené modrou barvou. Prohlížel jsem si pařezy porostlé mechem i houbami. Co chvilku jsem se otočil a užíval jsem si svět, který jsem měl jako na tlapce.

 

Jen chvilku, která mi přišla jako věčnost, škrábal jsem se do kopečka. S prvními velkými kameny v cestě, dotlapkal jsem do bučiny. S bučinou přišlo stoupání sotva znatelné. V mžiku přišla rovinka. Rovinka, na které jsem zmerčil kámen mne ták moc dobře známý. Zmerčil jsem kámen, který označuje vrchol.

 

Vystoupal jsem na vrchol Štědrý, dominantu přírodního parku Pod Štědrým, který mám za humny. Na vrcholu jsem zmerčil spoustu krásných zákoutí. A jedno, které mne donutilo se zamyslet nad minulostí. Ale o tomto místě vám štěknu zase zítra.

Chcete se vydat v mých stopách nebo vás láká průzkum nádherné přírody, ve které turistu jen tak nepotkáte? Pokud ano budu moc rád, když se zapojíte do Putování za poznáním přírodního parku Pod Štědrým, který jsem s člobrdicí připravil právě pro vás. Putování za poznáním přírodního parku Pod Štědrým je zdarma, jeho cíle a pravidla naleznete na mém webu https://tulacci.cz/putovani-za-poznanim/2023/prirodni-park-pod-stedrym/m25.