Vyhlídkové místo u Malé skály, Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.8006422N, 13.9888961E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pupehorohe

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Kdesi nade mnou zářil kamarád Puňťa. Všude kolem mne však byla taková mlha, že jsem o kamarádovi Puňťovi věděl snad jen kvůli hřejivému pocitu, který mne doprovázel. Po puňťových paprscích nebylo přes mlhu ani vidu, ani slechu.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě ve stínu vysokých stromů. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostl strom vedle stromu. Mezi stromy merčil jsem šedošedou mlhu. Mlhu prý strašidelnou. Ale já se v jejím obklopení cítil ták příjemně. Jen les kolem mne byl tajemnější než tajemný.

 

Tlapky mne nesly stále kupředu. Kolem mne bylo naprosté ticho. Jen občas jsem zaslechl šum větříčku ve větvích. Keře pod stromy se ani nepohnuly. Bylo naprosté bezvětří. Stromy se hrdě tyčily do výšky. U těch nižších merčil jsem i větve v korunách. Ale u mnohých stromů jsem merčil jen kmeny.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem kupředu. Les kolem mne se najednou změnil. Vysoké smrky vystřídaly borovice. Měkoučkou lesní cestu nahradila pěšina. Pěšina tajemná, mechem porostlá a místy ukrytá pod šiškami a jehličím.

 

Místo keřů podél pěšinky merčil jsem mech a kameny. V dáli ne moc daleké zmerčil jsem houštinu. Opodál zmerčil jsem hromadu kamení. Mezi stromy merčil jsem mlhu.

 

Čím hlouběji v lese jsem byl, tím byl les tajemnější. Pěšinka byla méně a méně znatelná. Vysoké borovice rostly dál od sebe. Najednou jsem tlapkal mezi stromy a pěšinku jsem nemerčil. Ještě chvilku jsem tlapkal hustou mlhou přímo za famfrňákem, když se mé tlapky dotkly studené skály. V tu chvíli jsem se zastavil.

 

Všude, kam jen očadlo pohlédlo, nemerčil jsem zhola nic. Celý svět mi zmizel v mlze. Ale když jsem se otočil, merčil jsem hluboký les s vysokými stromy, merčil jsem i mech, kamení a houštinu. Opět jsem se otočil zády k lesu. Opět jsem nic nezmerčil.

 

Stál jsem na skále a kroutil jsem nevěřícně kebulí. Nikdy bych nevěřil, že jednou dotlapkám na konec světa. Nikdy bych nevěřil, že potlapkám na jedno z mých nejoblíbenějších brdských míst, před očima většiny návštěvníků dokonale ukrytém, a místo tohoto nádherného místa dotlapkám na konec světa.

 

Chvilku jsem tlapkal po skále mezi lesem a koncem světa a užíval jsem si prazvláštní atmosféru. Mnohokrát mi člobrdice četla, že les v mlze je nepřívětivý a strašidelný. Ale pro tento kousek přírody to vůbec neplatilo. Na místě byl klid a panoval mír. Vůbec jsem se nebál. Ba naopak. Cítil jsem se být v naprostém bezpečí. A to jsem si nikdy nemyslel, že je na konci světa možné.

 

Vyhlídka u Malé skály je jednou z nejkrásnější brdských vyhlídek. Za návštěvu stojí i tehdy, když se svět ztratí v hustém mlžném oparu. To si pak na vyhlídce připadáte, jako byste byli na pohádkovém konci světa.