Zřícenina hradu Potštejn
Kraj: Plzeňský
Okres: Plzeň - jih
GPS souřadnice: 49.4812422N, 13.5088561E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kutorofeve
Byl chladný zimní den a já jsem
se toulal Žinkovskem. Na obloze se proháněly šedivé mraky, co chvilku dopadla
na zem sněhová vločka. K tomu vanul studený větřík. Den člobrdice označila
jako den, kdy by ani psa ven nevyhnal. Ale já jsem se tento zimní den vydal na
toulku moc rád. Věděl jsem, že je to správné počasí na návštěvu tajemného místa,
které bude v nevlídném počasí ještě tajemnější, než obvykle je.
Tlapkal jsem po měkoučké lesní
cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy.
Pod vysokými stromy merčil jsem spadané listí maskující místní květiny. Jen
maliní a ostružiní bylo stejně jako vysoké stromy krásně vidět.
Tlapkal jsem zajímavou přírodou a
než jsem se nadál, dotlapkal jsem k rybníčku ukrytému v hlubokém
lese. Rybníček pokrýval led, ale rozhodně se nedalo štěknout, že je rybník jako
zrcadlo. Led měl tolik vrstev a nerovností až mi to připomnělo zamrzlý potok.
Ale že jedná o rybník a ne o potok, to jsem věděl moc dobře. Jednak byl rybník
skoro kulatý a neprotékala jím proudem vodička, jednak se v rybníce
ukrývala kamenná studna, která v letech dávno minulých, v dobách, kdy
široko daleko nerostl jediný vysoký strom, sloužila jako zdroj vody pro místní
hrad.
Jen co jsem si vzpomněl,
k čemu studna sloučila, jen co mi kebulí proletělo slovo hrad, zamával
jsem chvostem na rozloučenou malému rybníčku a v mžiku jsem svištěl po
lesní cestě do krátkého kopečka.
Svištěl jsem do kopečka rychleji
než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost mne jen tak tak udržel na
všech čtyřech. Od tlapek mi odlétalo zmrzlé listí, od stejkárny se mi kouřilo.
Výstup byl čím dál tím víc namáhavý, ale já se nedal.
Než jsem se nadál, byl jsem na
vrcholku. Musel jsem se rozhodnout kudy dál. Mohl jsem tlapkat doprava,
z mírného kopečka, mohl jsem tlapkat doleva, do mírného kopečka. Příroda
vlevo i vpravo byla ták stejná, že mi v rozhodování vůbec nepomohla.
Stál jsem na vrcholku a přemýšlel
kudy dál. Najednou se kolem mne prohnala ségruše a aniž by alespoň přibrzdila,
už svištěla doleva. V mžiku jsem byl opět v pohybu. Než se člobrdice
zmohla na slovo, už jsem svištěl za ségruší. Usvištěl jsem jen pár kroků, když
se les kolem mne změnil. Tentam byla rovinka pod stromy. Tentam bylo maliní a
ostružiní. Dosvištěl jsem do míst, kde pod vysokými stromy val střídal val.
Všude, kam jen očadlo pohlédlo, zmerčil jsem netykavky. Květiny, které mi
v době květu dělají lumpárnu za lumpárnou. Naštěstí nyní odpočívají a
připravují se na jaro.
V místech, kde nebyly valy,
merčil jsem prastaré kamenné zdi. Nejednu kamennou zeď jsem důkladně
prozkoumal. Při průzkumů jedné z mnoha zdí jsem objevil i místo, kde
stávala strážní věž. Objevil jsem i vnější opevnění. Jen jedno jediné jsem
neobjevil. Neobjevil jsem poklad, o kterém vypráví nejedna legenda vyprávějící
příběh o hradu Potštejn.
Komentáře
Okomentovat