Zřícenina hradu Potštejn

  


Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih 

GPS souřadnice: 49.4812422N, 13.5088561E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kutorofeve


Byl chladný zimní den a já jsem se toulal Žinkovskem. Na obloze se proháněly šedivé mraky, co chvilku dopadla na zem sněhová vločka. K tomu vanul studený větřík. Den člobrdice označila jako den, kdy by ani psa ven nevyhnal. Ale já jsem se tento zimní den vydal na toulku moc rád. Věděl jsem, že je to správné počasí na návštěvu tajemného místa, které bude v nevlídném počasí ještě tajemnější, než obvykle je.

 

Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem spadané listí maskující místní květiny. Jen maliní a ostružiní bylo stejně jako vysoké stromy krásně vidět.

 

Tlapkal jsem zajímavou přírodou a než jsem se nadál, dotlapkal jsem k rybníčku ukrytému v hlubokém lese. Rybníček pokrýval led, ale rozhodně se nedalo štěknout, že je rybník jako zrcadlo. Led měl tolik vrstev a nerovností až mi to připomnělo zamrzlý potok. Ale že jedná o rybník a ne o potok, to jsem věděl moc dobře. Jednak byl rybník skoro kulatý a neprotékala jím proudem vodička, jednak se v rybníce ukrývala kamenná studna, která v letech dávno minulých, v dobách, kdy široko daleko nerostl jediný vysoký strom, sloužila jako zdroj vody pro místní hrad.

 

Jen co jsem si vzpomněl, k čemu studna sloučila, jen co mi kebulí proletělo slovo hrad, zamával jsem chvostem na rozloučenou malému rybníčku a v mžiku jsem svištěl po lesní cestě do krátkého kopečka.

 

Svištěl jsem do kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost mne jen tak tak udržel na všech čtyřech. Od tlapek mi odlétalo zmrzlé listí, od stejkárny se mi kouřilo. Výstup byl čím dál tím víc namáhavý, ale já se nedal.

 

Než jsem se nadál, byl jsem na vrcholku. Musel jsem se rozhodnout kudy dál. Mohl jsem tlapkat doprava, z mírného kopečka, mohl jsem tlapkat doleva, do mírného kopečka. Příroda vlevo i vpravo byla ták stejná, že mi v rozhodování vůbec nepomohla.

 

Stál jsem na vrcholku a přemýšlel kudy dál. Najednou se kolem mne prohnala ségruše a aniž by alespoň přibrzdila, už svištěla doleva. V mžiku jsem byl opět v pohybu. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl za ségruší. Usvištěl jsem jen pár kroků, když se les kolem mne změnil. Tentam byla rovinka pod stromy. Tentam bylo maliní a ostružiní. Dosvištěl jsem do míst, kde pod vysokými stromy val střídal val. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, zmerčil jsem netykavky. Květiny, které mi v době květu dělají lumpárnu za lumpárnou. Naštěstí nyní odpočívají a připravují se na jaro.

 

V místech, kde nebyly valy, merčil jsem prastaré kamenné zdi. Nejednu kamennou zeď jsem důkladně prozkoumal. Při průzkumů jedné z mnoha zdí jsem objevil i místo, kde stávala strážní věž. Objevil jsem i vnější opevnění. Jen jedno jediné jsem neobjevil. Neobjevil jsem poklad, o kterém vypráví nejedna legenda vyprávějící příběh o hradu Potštejn.

 















Komentáře