Bývalá šachta Barbora, CHKO Brdy

 

Kraj: Středočeský

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7919775N, 13.8872881E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gosohezazu

Den byl jako malovaný a já jsem se rozhodl, že si protáhnu celé své já. Vybral jsem si vzdálenější místo v mých oblíbených Brdech a než jsem se rozkoukal, už jsem vyskakoval na parkovišti z Toyoťáka a nestačil jsem valit očadla. Po Puňťovi na obloze nebylo ani vidu, ani slechu. Přes mlhu jsem si málem neviděl na famfrňák. A jaký studený větřík vanul. Až se mi z něj ježil kožíšek. Ale byť už nebyl den jako malovaný, rozhodl jsem se, že svou toulku nevzdám. Rozhodl jsem se, že protáhnu celé své já. A nejen to. Rozhodl jsem se, že protáhnu celé já i člobrdici se ségruší. A jak jsem se rozhodl, tak jsem i učinil.

 

Než člobrdice dostala na rozmyšlenou, zda na toulku vyrazíme či nikoli, už jsem svištěl po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka. Po pravé tlapce jsem minul pár domků a v mžiku jsem byl v lese, který je sám svým pánem. Všude, kam jen jsem se podíval, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem keříky maliní či ostružiní. Mezi keři merčil jsem malé tajemné pěšinky, u kterých jsem vůbec nepoznal, kdo po nich chodí dom. Moc dobře jsem ovšem věděl, že kámoši divočáci ani kámošky srnky to nejsou. Ti by takhle hustým porostem netlapkali. Snad mezi keři bydlí kámoška liška, ale i na tu bych tyto pěšinky netipoval.

 

Zahloubán do vlastních myšlenek jsem stále stoupal kupředu. Tlapka střídala tlapku a než jsem se nadál, dotlapkal jsem na rozcestí a nestačil jsem valit očadla.

 

Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy jsem občas zmerčil pidi stromek. Merčil jsem spoustu tajemných pěšinek a tolik prohlubní, že bych je nespočítal.

 

Jen co jsem se rozkoukal, už jsem svištěl po tajemné pěšince do hloubi lesa. S očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti jsem svištěl napříč lesem a snažil se zjistit, kdo z místních kámošů v tomto lese bydlí.

 

Prosvištěl jsem mnoho pěšinek, prozkoumal jsem mnoho děr. Zjistil jsem, že tu bydlí mnoho kámošek srnek a podle zmrzlých stop jsem poznal, že i kámoši divočáci tu jsou jako doma. V nejedné z děr jsem navětřil stopy kámošky lišky, která asi v blízké obci dává člobrdům dobrou noc.

 

Když jsem měl v merku místní obyvatele, když jsem měl zmapované všechny pěšinky, vydal jsem se po stopě nezvyklé zelené turistické značky, kterou jsem zmerčil na mnoha stromech podél cesty.

 

Pomalu, s očadly na stopkách, tlapkal jsem po lesní cestě hlouběji a hlouběji do lesa. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím byl les hustší. Čím byl les hustší, tím napnutější jsem byl. Už jsem byl, jak člobrdové říkají, napnutý jak kšandy. Kebule byla daleko přede mnou a chvost se vrtěl daleko za mnou, když se přede mnou zvedla zem a přišlo parádní stoupání.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, zdolal jsem krátký kopec. Užuž jsem se chystal rozhlédnout kolem sebe, když v tom se daly tlapky do pohybu a já svištěl kupředu a nemohl jsem zastavit. Usvištěl jsem jen pár kroků, prosvištěl jsem pod cedulí. Skočil jsem dlouhý skok, když se přímo přede mnou, objevila nízká kamenná zeď.

 

Jen co jsem zeď zmerčil, snažil jsem se zastavit. Zarazil jsem přední tlapky, ale zadní tlapky svištěly dál. Celé mé já se otočilo a najednou jsem seděl. Seděl jsem na zemi a valil očadla na mne ták dobře známé místo. Koukal jsem na mne ták dobře známou kamennou zídku opatřenou obrovskou mříží. Když jsem se zvedl a nakoukl přes zídku, zmerčil jsem propast hlubší než hlubokou. Na dně propasti zmerčil jsem hromadu země a mladý strom.

 

Jak jsem tak na místě stál a koukal jsem do díry, štěklo mi, že jsem u bývalé šachty Barbory, v místě, kde se kdysi dávno, už ve 13. století, těžila železná ruda.