Čertův kámen

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.7731842N, 13.5289681E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kuvejenopa

Byl krásný den a já jsem se toulal nádhernou přírodou nedaleko Rokycan. Po boku jsem měl ségruši, za chvostem člobrdici, nad kebulí kámoše Puňťu a ani větřík na mé toulce nechyběl. Občas mi polechtal kožíšek.

 

Tlapkal jsem z mírného kopečka a užíval jsem si každý krok. Rozhlížel jsem se kolem sebe, dělal jsem psí kusy, dokud jsem vedle cesty nezmerčil naučnou tabuli s obrázkem čerta a vedle tabule pěšinku vedoucí kamsi.

 

Jen co jsem pěšinku zmerčil, změnil jsem směr. Opustil jsem lesní cestu a vydal jsem se kamsi do hloubi lesa s vidinou toho, že potkám sympatického čertíka z obrázku.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké pěšince klikatící se mezi stromy hlouběji a hlouběji do lesa. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem mladé rozčepýřené stromky a spoustu pidi stromků. Občas jsem zmerčil pařez, občas jsem zmerčil tajemnou pěšinku, která se mne z mé cesty snažila svést. Žádné se to nepovedlo. Pevně rozhodnut dotlapkat až na konec tajemné pěšiny vedoucí od naučné tabule jsem tlapkal dál a tvářil se, že pěšinky nemerčím.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků, protlapkal jsem moha zatáčkami. Ze stoupání se stala rovinka, z rovinky klesání. Mírný kopeček mne dovedl do zatáčky, kterou když jsem protlapkal, musel jsem se posadit.

 

Za několika vysokými stromy, za několika málo pařezy, objevil se zničehonic obrovský kámen. Na kameni zmerčil jsem malou cedulku a na cedulce obrovského čerta, který ať byl jakýkoli, rozhodně nebyl tak roztomilý, jako čertík na obrázku na naučné tabuli.

 

Jak dlouho jsem seděl na místě a valil očadla na pořádný kámen, to vám kamarádi neštěknu. Zničehonic se kolem mne prohnala černá koule a byla fuč. Párkrát jsem stihl zamrkat, když v tom jsem zmerčil, jak se černá koule vrací. Chtěl jsem vyskočit, ale nešlo to. Najednou se kolem mne prohnala černá koule znovu. A já stále nehnutě seděl na místě a nemohl jsem se pohnout.

 

Po době delší než dlouhé se celé mé já zvedlo. Jen co jsem byl na všech čtyřech, byla černá koule zpátky. Než jsem se stihl dát do pohybu, stála přímo přede mnou, jazyk skoro až u země a jak funěla. V tu chvíli jsem poznal, že černá koule není čert, ale ségruše. Ségruše, která byla najednou po čertech rychlá. To mne vyděsilo tak, že jsem se před kamenem nechal rychle zvěčnit a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem byl zpátky u naučné tabule a čekal jsem na ségruši s člobrdicí, až se ke mne vrátí.