Dívčí studánka, CHKO Brdy

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.6020161N, 13.7280131E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nazahumela

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Mrazivý větřík vanul a dělal člobrdici tváře červenější než červené. Když si na to vzpomenu, asi hodně mrzlo. Ale protože mám stále ještě hustý zimní kožíšek, mráz jsem tak moc nevnímal. Zato jsem vnímal nádhernou přírodu, které jsem byl součástí.

 

Po boku ségruše, s člobrdicí za chvostem, svištěl jsem z táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě a nic mne nemohlo zastavit. Co chvilku jsem změnil směr a zpevněnou cestu jsem vyměnil za měkoučkou pěšinku. Když jsem měl pěšinku v merku, vrátil jsem se zpátky na cestu a dělal jsem společnost člobrdici.

 

Cesta mi šla krásně od tlapek. Strom střídal strom, rozcestí střídalo rozcestí. Kolik rozcestí jsem jen tak bez povšimnutí prosvištěl, to vám kamarádi neštěknu. Najednou jsem se ocitl na mne ták moc dobře známém rozcestí, které mne po letech pořádně překvapilo.

 

Před vysokým stromem s turistickým značením, zmerčil jsem obrovskou směrovku s nápisem Dívčí studánka. To se ví, vydal jsem se směrem, kterým směrovka ukazuje. Utlapkal jsem jen pár kroků, když jsem po své pravé tlapce zmerčil směrovku ukazující ten samý cíl. Jenže tahle směrovka, ta je starší než stará. Navíc je doplněná o informaci, že studánka byla vybudována na počest žen, které pracovaly v lese. Z nové směrovky mám velkou radost, ale i tak pevně věřím, že i tahle vzpomínková na svém místě zůstane.

 

Tlapkal jsem dál do míst, kam směrovky ukazují. Než jsem se nadál, zjistil jsem, že svištím s větrem o závod a s radostí a zvědavostí v kožíšku k mému známému cíli. Usvištěl jsem jen pár kroků, když jsem jí zmerčil. Stála tam, v celé své kráse, na kraji lesní cesty, ozářená paprsky kamaráda Puňti, studánka s dřevěným domečkem, který chrání místní pramínek. Stála tam hrdě a sváděla k návštěvě. A já jsem se moc rád nechal svést.

 

Už jsem nikam nespěchal. S kebulí vztyčenou, s hrdostí mne vlastní, tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine k mé oblíbené brdské studánce. S každým krokem jsem byl natěšenější a natěšenější.

 

Tempem tlapka tlapku mine dotlapkal jsem ke studánce. Hodil jsem očadlem pod stříšku a zjistil jsem, že pramínek je stále silný. Hodil jsem očadlem za studánku a zmerčil jsem, že pramínek vytékající ze studánky není jediný pramínek, který tvoří malý potůček. Jen mrňousek od studánky zmerčil jsem malé jezírko, ze kterého se vytékající vodička přidávala k vodičce ze studánky a spolu tak vytvořily potůček, který dělá místní přírodu krásnější než krásnou. A s místní studánkou rád štěknu, že i pohádkovou.

 

Dívčí studánka je jedním z mých oblíbených zastavení. Moc rád se k této studánce vracím. A i když už nemá pitnou vodičku, jakou měla před lety, nedá mi to a alespoň jednou v roce se k Dívčí studánce vydám. Vždyť příroda, ve které se nachází, za návštěvu stojí.

 

Až se vydáte v mých stopách kamarádi, nespoléhejte na Dívčí studánku jako na místo, kde se osvěžíte. Považujte jí za pohádkové místo, které můžete navštívit. A kdo ví, třeba do vaší návštěvy bude pramínek vyčištěn a vodička bude opět v pořádku a vhodná k pití. Vždyť jak jsem mnohokrát štěkal, v pohádkových Brdech je možné všechno. A jelikož se okolí studánky zvelebuje, třeba dojde i na její vyčištění.