Hloubení Josef, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7919533N, 13.8821219E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kuperazolo

Byl den jako stvořený pro pořádnou prochajdu a já jsem se neodolal a vyrazil jsem do mých oblíbených Brd. Toulal jsem se nádhernou přírodou a zkoumal jsem, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo. Chvilku jsem tlapkal po zpevněné lesní cestě, chvilkami jsem svištěl po pěšinkách. Zkoumal jsem les píď po pídi, když mi cestu zkřížila mne ták dobře známá zpevněná lesní cesta, o které jsem moc dobře věděl, že když jí přesvištím, najdu místo tajemné, které kdysi dávno dávalo práci místním člobrdům, ale dnes se o něm moc neví. A nebo také toto místo nenajdu. Což, kamarádi, divte se, se už také stalo.

 

Vydal jsem se po zpevněné lesní cestě doprava a stoupal jsem do mírného kopečka. Když jsem byl dost daleko na to, abych se mohl pustit do hledání, zastavil jsem se. Zaostřil jsem očadla, našponoval ušadla, famfrňák jsem zvedl k obloze a zhluboka se nadechl. Nyní jsem byl připraven na průzkum.

 

Se všemi smysly v pohotovosti jsem se vydal kupředu. Píď po pídi jsem si prohlížel pravou stranu cesty. Hledal jsem strom, na kterém zmerčím dva pruhy. To byl můj první záchytný bod.

 

Pomalu a jistě tlapkal jsem kupředu. Tempem tlapka tlapku mine jsem tlapkal blíž a blíž svému cíli. Očadla si prohlížela strom za stromem. Už se mi to zdálo jako věčnost, když jsem po své pravé tlapce strom se značkou objevil. Před stromem zmerčil jsem pradávnou lesní cestu. Cestu, po které kdybych se vydal, hledané místo určitě neobjevím. To jsem zjistil kdysi dávno, když jsem se hledané místo snažil najít prvně.

 

U stromu se značkou jsem se několikrát zhluboka nadechl. Promrkal jsem očadla a mohl jsem vyrazit dál. Tentokrát jsem hledal keříky maliní, které protíná sotva viditelná pěšinka.

 

Pomalu, tlapku za tlapkou tlapkal jsem kupředu. Očadla jsem měl v pohotovosti, kožíšek jsem měl naježen. Čím déle jsem hledal, tím více jsem tušil, že už musím místo najít. Užuž se mi zdálo, že se budu muset vrátit, když jsem po své pravé tlapce sotva znatelnou pěšinku zmerčil.

 

Jen co jsem pěšinku zmerčil, zvednul jsem kebuli a pořádně jsem se rozhlédl. Ale svůj cíl jsem nezmerčil. Zvedl jsem famfrňák k obloze a zhluboka jsem se nadechl. Ale místo jsem nenavětřil. Ještě jednou jsem se pořádně rozhlédl. A nic. Opět jsem zavětřil. Zase nic. Rozhodl jsem se, že naposledy zavětřím, když v tom, najednou, odkudsi z dáli, navětřil jsem chladivý závan vonící po kameni. Radostí jsem si povyskočil. Nyní už jsem věděl, že tentokrát místo najdu.

 

S radostí mne vlastní, s vrtícím jsem chvostem, vyrazil jsem za vůní. Tlapkal jsem po sotva znatelné pěšince, ze které se stávaly další a další pěšinky, když v tom, najednou, přímo před sebou, zmerčil jsem mne ták dobře známou pěšinku. Nyní jsem konečně mohl kopnout do vrtule a svištět rychle přímo za famfrňákem. Už jsem si byl totiž jist, že směr neztratím.

 

Usvištěl jsem jen pár kroků, když se přímo přede mnou, objevilo silné kovové lano. Zabočil jsem doprava a s lanem po levé tlapce svištěl jsem dál. Usvištěl jsem jen pár kroků, když lano skončilo. Skočil jsem dlouhý skok, když v tom jsem na svém kožíšku ucítil ledový závan. Kouknul jsem se doleva a radostí jsem se rozskotačil.

 

Po mé levé tlapce, jen pár kroků ode mne, zmerčil jsem úzký průchod a bytelnou mříž. Zmerčil jsem vchod do hloubení Josef, kde se kdysi dávno těžila ruda. Dnes se do hloubení dostat nedá, ale jako cíl výletu je to místo zajímavé. Navíc najít ho, to je opravdu dobrodrůžo.