Kaplička sv. Huberta

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7686800N, 13.5247900E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kohofuzapa

Byl krásný den a já jsem se toulal lesy nedaleko Rokycan. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými hřejivými paprsky mi zahříval kožíšek. Studený větřík mi co chvilku polaskal chloupky v kožíšku a připomněl mi, že pomalu a jistě zimní počasí odchází a já se mohu těšit na opravdové jaro. Tento krásný den jsem si tlapkal lesem, jemuž podobný jsem ještě nezmerčil, a užíval jsem si každý krok.

 

Tlapkal jsem z táhlého kopečka po zpevněné lesní cestě. Po levé tlapce jsem měl hustý les, po tlapce pravé jsem měl les zvláštnější než zvláštní. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberec mechu a spoustu pidi stromků. Koberec mechu se rozprostíral na valech, které se zvláštně kroutily mezi stromy, a vytvářely obraz nevídaný.

 

To se ví, nedalo mi to. Musel jsem les po pravé tlapce prozkoumat. Sesvištěl jsem  z lesní cesty a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem s očadly v pohotovosti a famfrňákem na stopkách svištěl lesem nevídaným. Svištěl jsem slalom mezi stromy, zkoumal jsem val za valem. Objevil jsem mnoho stop mých lesních kámošů, ale kde se tu valy vzaly, to jsem nezjistil.

 

Když jsem měl všechny valy v merku, vrátil jsem se na cestu. Po boku člobrdice jsem tlapkal z kopečka a kebulí se mi honila otázka za otázkou. Co tu stálo, že z místa zbyly jen valy? Tekla tudy kdysi dávno říčka, po které dnes krom valů nezůstaly žádné stopy? Jsou valy dílem člobrdy? S každým mým krokem otázek přibývalo, ale odpovědí se nedostávalo.

 

S kebulí zamotanější než zamotanou tlapkal jsem dál z kopečka. Co chvilku mne člobrdice pohladila v kožíšku, co chvíli na mne odkudsi vyštěkla ségruše. Cesta mi šla krásně od tlapek, když jsem v dáli ne moc daleké zmerčil rozcestí zajímavější než zajímavé.

 

Jen co jsem rozcestí zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, otázky jsem přenechal koňovi, kopnul jsem do vrtule a rychleji než rychle svištěl jsem z kopečka. Svištěl jsem z kopečka s radostí mne vlastní a se zvědavostí v kožíšku. Ušadla mi plápolala na kebuli. Chvost se vrtěl radostí. Já jsem svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků. Skočil jsem i mnoho skoků. Než jsem se nadál, stál jsem na rozcestí a valil jsem očadla.

 

Cestu mou křížilo mnoho lesních cest. Přicházely zleva i zprava. Mezi všemi těmi cestami stál nevysoký kmen. Kmen s prazvláštní stříškou. Stříškou, která před deštěm a sněhem chrání rytinu. Rytinu tak zvláštní. Rytinu s člobrdou. S člobrdou, který je patronem člobrdů, kteří se mají starat o mé místní kámoše.

 

Asi už kamarádi tušíte, že jsem dosvištěl ke kapličce nezvyklé, upomínající na patrona myslivců, na sv. Huberta. Je to opravdu kaplička zvláštní, skvěle spojená s přírodou. Stojí i na krásném místě. Proto, až budete blízko, vydejte se na toto místo. Pokochejte se přírodou. A poznejte místo, které tu nestojí mnoho let a přesto má své kouzlo.