Nad Maráskem, CHKO Brdy

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5929131N, 13.7283722E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nepogehoro

Byl krásný den a já jsem se toulal nádhernou brdskou přírodou. Na obloze zářil kamarád Puňťa, mrazivý větřík vanul. Kamarádi ptáčci pěli písně krásnější než krásné a já jsem si užíval každý krok, který jen jsem utlapkal.

 

Po vydatném stoupání, které se mi chvíli zdálo nekonečné, přišla rovinka. S rovinkou přišla příroda, jaká se jen tak nevidí. Mezi vysokými stromy merčil jsem mladé stromky. Merčil jsem borovice i břízy. Pod stromy merčil jsem koberce borůvčí, pařezy, skály i skalky. Merčil jsem různé druhy kamení, merčil jsem zajímavé balvany. Merčil jsem i rostlinky, které se jen tak nevidí.

 

Tlapkal jsem nádhernou přírodou a užíval jsem si každý krok. Nejednou jsem se sklouznul po zamrzlé louži, nejednou jsem svištěl přes zamrzlou louži a slyšel jsem praskání ledu. Nejednou mi cestu zkřížila louže větší než velká a já jsem si v mladém porostu musel najít cestu, kterou bych pokračoval dál se suchou tlapkou.

 

Užíval jsem si každý krok. S každým dalším krokem v nádherné přírodě jsem byl radostnější. Čím radostnější jsem byl, tím rychlejší bylo mé tempo. Než jsem se nadál, svištěl jsem s větrem o závod a s radostí v kožíšku dopředu a zase zpátky k člobrdici a příroda kolem mne mi byla malá.

 

Jak dlouho jsem po rovince svištěl, to vám kamarádi neštěknu. Najednou jsem dosvištěl na rozcestí a po mé levé tlapce objevila se pěšinka. Pěšinka nezvykle krásná, vybízející k průzkumu.

 

To se ví, nenechal jsem se přemlouvat. Jen co jsem pěšinku zmerčil, změnil jsem směr. Opustil jsem lesní cestu, opustil jsem rovinku. Jako jura jsem vysvištěl krátký, ale zato vydatný kopeček. Vysvištěl jsem kopeček, prosvištěl jsem zatáčkou, a v mžiku jsem stál na skále a svět mi ležel u tlapek.

 

Byl jsem na vrcholu Nad Maráskem. Byl jsem na vrcholu, na kterém vznikají mé nejkrásnější fotky. Byl jsem na vrcholu, který má své nejkrásnější zákoutí perfektně skryté před očima tuláka. Ale bystrému očadlu určitě neunikne tajemná pěšinka vedle borovice, která vede za nevysokou skálu, za kterou má z borůvčí, jeden svět jako na tlapce.

 

To se ví, prozkoumal jsem Marásek, prozkoumal jsem pěšinky. Nechal jsem se zvěčnit na mé oblíbené skále čnící z borůvčí. Byť se Marásek změnil k nepoznání, stále zůstává mým oblíbeným místem. Po letech kdy se mi zdál vážný, je nyní svěží. Omládl a brzy opět zaroste. Ale než budou Marásek opět zdobit vysoké stromy, užiji si jeho mládí. Užiji si výhledy, které se neokoukají. A když budu mít výhledy z Marásku v merku, vydám se po červené dál. Jen pár kroků pod samotným Maráskem je místo, odkud má jeden svět, jako na tlapce. Z tohoto místa, z vysokého pařezu, je vidět až na dalekou Prahu. Na celý její hřeben. A když to počasí dovolí, kromě Prahy je vidět například i Červeňák, který září do dálky.

 

Vím moc dobře, že nebude dlouho trvat a tenhle výhled už nebude. I to je dobře. Ale když už tu je, proč si ho neužít? A až nám Marásek opět zaroste a bude na něm hluboký les, budu do něj tlapkat za místními kámoši. Budu si užívat stínu majestátních stromů. Budu poslouchat zpěv místních ptáčků. Ale na to si musím ještě chvilku počkat. I když oplocenky na Marásku přibývají a z pidi stromků se stávají mladé rozčepýřené stromky, ještě je to daleko.