Studánka Bílá zář, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7951000N, 13.8787000E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/dadudajaju

Tlapky mne nesly po zpevněné lesní cestě jen mrňousek nad vodní nádrží. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem pidi stromky, mech i pařezy. Těch pěšinek, kolik jsem zmerčil, ty bych ani nespočítal. Za vysokými stromy, po mé levé tlapce, merčil jsem spoustu vodičky, která ták krásně voněla.

 

To se ví, kdybych mohl, hned bych byl u vodičky. Ne, že by bylo póčo na koupání. Ale vodička je vodička. A já mám vodičku moc rád. Jenže člobrdice mne moc dobře zná. A protože mne zná opravdu moc dobře, nedala jinak, než že jí potlapkám po boku.

 

Když už se mi cesta po boku člobrdice zdála delší než dlouhá, les po mé levé tlapce skončil. Zmerčil jsem hráz přehrady. Za hrází přehrady zmerčil jsem naučnou tabuli. Za cestou vedle naučné tabule, za dopravní značkou po mé pravé tlapce, zmerčil jsem pěšinku širší než širokou vedoucí do hlubokého lesa.

 

Ani na chvilku jsem nezaváhal. Jen co jsem pěšinku zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kebuli jsem nasměroval na druhou stranu od vodičky a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěl jsem jen pár kroků, když se mé tlapky dotkly měkoučké země. Vysvištěl jsem na kopeček a v mžiku jsem se zastavil. To, co jsem zmerčil, mi vzalo rychlost z tlapek. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčil jsem vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce borůvčí, ukrývající pařezy a pidi stromky. Kde nebyly pařezy a pidi stromky, vedly v kobercích z borůvčí tajemné pěšinky.

 

Naskytl se mi pohled nevídaný, kterého jsem se nemohl nabažit. Jen jsem tak stál na pěšince a merčil jsem okolí, když v tom, najednou, zničehonic, mi famfrňák oznámil vůni bájo vodičky. Vůně vodičky byla omamná. Nevětřil čistou vodu. Větřil jsem vodičku s příchutí spadaného jehličí.

 

To se ví, nedalo mi to. V mžiku jsem kroutil kebulí s famfrňákem v pohotovosti do všech stran a snažil jsem se najít místo, odkud vůně přichází. Větřil jsem nalevo i napravo, rejdil jsem očadly po okolí. Než jsem se nadál, věděl jsem kudy dál. Radostí jsem si povyskočil a vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem dál po široké pěšině. Stromy kolem mne se míhaly. Svištěl jsem ták rychle, že koberce borůvčí se slily v jeden. Pěšinky, které je od sebe dělily, zmizely. Stejně jako zmizely pařezy.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle a cesta mi šla krásně od tlapek. Usvištěl jsem mnoho kroků, když jsem ucítil, jak mne větvičky borůvčí šimrají na bříšku. Tlapky opustily pěšinku a nesly mne napříč borůvčím k mému cíli.

 

Jen pár kroků vpřed jsem borůvčím usvištěl a dosvištěl jsem k potůčku. Skočil jsem pár dlouhých skoků proti proudu vodičky a byl jsem u rybníčku. Byl jsem u malého rybníčku ukrytého v nádherném brdském lese a ochutnával jsem vodičku, když v tom jsem zvednul kebuli a jen pár kroků přede mnou jsem zmerčil stříšku menší než malou s nesoucí velkou ozdobu.

 

Opět jsem byl v pohybu. Obtlapkal jsem rybníček a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem byl u stříšky. Byl jsem u studánky Bílá zář, ve které jsem objevil pramen vodičky, která napájí blízké jezírko a která tvoří potůček, který teče z jezírka dál, daleko do lesa.