Studánka Charlotte, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7953294N, 13.8791714E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gelulajuda

Měl jsem jeden ze svých toulavých dnů a děj se co děj, musel jsem vyrazit na výlet. To, že na obloze nezáří kamarád Puňťa, mne nemohlo zastavit. Musel jsem se prosvištět. Tak jsem si vyrazil do mých oblíbených Brd, zjistit, co se v nich za dobu mé nepřítomnosti změnilo.

 

Po boku ségruše a člobrdice toulal jsem se lesem. Najednou jsem zjistil, že svištím po pěšince vedoucí napříč lesem. Na bříšku mne šimralo jehličí, větřík mi čechral kožíšek. Já jsem s radostí mne vlastní svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Svištěl jsem lesem rychleji než rychle a zkoumal jsem pěšinku za pěšinkou. Objevil jsem stopy kámošek srnek, u houštiny jsem objevil čerstvé stopy mých kámošů divočáků. Když jsem zjistil, že jsou kámoši divočáci nablízku, změnil jsem směr a svištěl jsem od houštiny, jak nejrychleji svištět mohu. Svištěl jsem po pěšinkách, svištěl jsem slalom mezi stromy, když v tom se ozvalo čvachtnutí a já jsem na tlapkách ucítil lepivé bahýnko.

 

Bylo vymalováno. Stál jsem po kolena v bahýnku a rozhlížel se kolem sebe. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, merčil jsem vysoké stromy. Pod stromy merčil jsem pěšinku vedle pěšinky. V dáli za mnou merčil jsem koberce borůvčí. Mrňousek přede mnou zmerčil jsem malinký dřevěný domeček krásně ladící s přírodou. Jen člobrdici se ségruší jsem nezmerčil. Ale věděl jsem, že jsou blízko.

 

Chvilku jsem si postával v bahýnku a láznil jsem si tlapky. Užíval jsem si první letošní láznění tak, jak to umím jen já a dával jsem velký pozor, abych byl z lázní venku dřív, než mne v nich zmerčí člobrdice.

 

Když jsem věděl, že je člobrdice jen mrňousek ode mne, opustil jsem lázně a jakoby nic tlapkal jsem k domečku. Krůček po krůčku jsem ztrácel z tlapek bahýnko. Už jsem měl tlapky skoro čisté, když jsem dotlapkal k domečku.

 

Jen co jsem k domečku dotlapkal, strčil jsem kebuli pod stříšku. To, co jsem zmerčil, mne pořádně vylekalo. V domečku zmerčil jsem obrovskou černou kebuli, která má cosi na bradě a za ušadly. To vám štěknu kamarádi, já se tak lekl, až jsem si sednul. Jak jsem tak seděl, štěklo mi, že černá kebule jsem já, odrážející se v průzračné vodičce. Štěklo mi také, že to cosi na bradě a za ušadly není rozum.

 

V mžiku jsem byl na všech čtyřech a hledal jsem místečko, kde bych odložil i poslední zbytky mého láznění. Měl jsem štěstí, že jen mrňousek ode mne byl kobereček mechu. V mžiku jsem se rozsvištěl a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem si kožíšek vytíral v heboučkém mechu.

 

Byl jsem moc rád, že se pod stříškou ukrývala průzračná vodička. Byl jsem moc rád, že jsem objevil tuhle krásnou studánku, která nese jméno Charlotte. A také jsem byl moc rád, že člobrdice nepoznala, že jsem se láznil. Anebo poznala, kdo ví. Ale ať tak či onak, byla to bájo prochajda, na kterou jen tak nezapomenu.