Studánka Jedová Hora, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Beroun

GPS souřadnice: 49.7957778N, 13.8939722E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nudumolofo

Byl krásný den a já jsem měl toulavou. Vyrazil jsem proto do mých oblíbených Brd, do míst, která jsem dlouho nenavštívil. Snažil jsem se přijít na to, co se od mé poslední návštěvy změnilo.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě hlubokým lesem a prohlížel si přírodu. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem mnoho pěšinek. Nejednou jsem se vydal na průzkum pěšinky, abych zjistil, který z mých lesních kámošů po ní tlapká. Nejednou jsem tlapkal po boku ségruše a člobrdice a užíval si jejich přítomnosti. Netlapkal jsem dlouho, když se jen mrňousek přede mnou, po mé pravé tlapce, objevila mne ták dobře známá lávka.

 

Jen co jsem lávku zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vyrazil jsem na průzkum. Svištěl jsem k lávce rychleji než rychle. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli a od tlapek odlétaly kamínky. Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a než jsem se nadál, lávku jsem měl za tlapkami a seděl jsem v lese a valil očadla.

 

Přímo přede mnou byla nádherná studánka s průzračnou vodičkou. O mrňousek dál byla lavička, na které bylo krmítko pro mé místní opeřené kámoše a bylo plné těch nejlepších zrníček, jaké si mí místní opeření kámoši mohou přát. Pár kroků za lavičkou merčil jsem malou hájenku. Hájenku, ke které jsem se musel vypravit.

 

Pomalu a opatrně protlapkal jsem kolem krmítka. Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem u hájenky. Prohlížel jsem si jí kousek po kousku a přemýšlel jsem nad tím, co se v hájence asi ukrývá.

 

Když jsem měl hájenku v merku, vydal jsem se dál. Tlapkal jsem po pěšince za studánkou a než jsem se nadál, byl jsem u dalšího stavení. Dotlapkal jsem k domečku na pařezu, který dokonale zapadal do místní přírody. Vedle domečku na pařezu zmerčil jsem domeček, ve kterém bydlí trpaslík.

 

To se ví, u trpaslíka jsem se musel zastavit na kus štěku a zjistit, co se tu za dobu mé nepřítomnosti událo. Prý toho nebylo moc. Jen kamarád ježek se vydal na prochajdu a ještě se nevrátil.

 

To vám štěknu, kamarádi, já měl takovou radost, že tohle pohádkové místo je stále to pohádkové místo, které mám tak rád. Les kolem omládl, ale pohádková vesnička se nezměnila. Je stále moc krásná a vítá kolemjdoucí tuláky, kteří v dobrém přichází. Těm se dokonce ukazuje i Fabiánek, patron mých oblíbených Brd.