Studánka U Čůráčku

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - město

GPS souřadnice: 49.7786636N, 13.5199994E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gehaguvasu

Byl krásný den a já jsem se toulal Rokycanskem. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků, užíval jsem si šumění větříčku ve větvích. Les, kterým jsem tlapkal, krásně voněl jarem a já jsem si užíval každý krok, který jsem utlapkal v nádherné přírodě po boku ségruše a člobrdice.

 

Tlapkal jsem z kopečka po lesní cestě. Po levé i pravé tlapce jsem měl hustý les. Les protkaný pěšinkami, které bych ták rád prozkoumal. Ale copak jsem mohl? Hustým lesem svištět nesmím. Navíc jsem tlapkal po cestě, která byla na sestup náročná sama o sobě. Nejen, že vedla z kopečka prudšího než prudkého. Vodička udělala své a cesta pekelně klouzala.

 

Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine a dával si pořádný pozor na každý krok. Najednou, zničehonic, za malou zatáčkou, po mé levé tlapce, zmerčil jsem naučnou tabuli. Za tabulí zmerčil jsem pořádný sráz a pod srázem potůček. Potůček, ke kterému napříč srázem vedla krásně vyšlápnutá pěšina.

 

To se ví, neodolal jsem. Cestu klouzavou vyměnil jsem za krásnou pěšinku. Pěšinku vedoucí kolem majestátních stromů hrdě se tyčícími ve srázu. Pomalu jsem tlapkal k potůčku, když v tom se kolem mne prohnala černá koule, která nekoukala vlevo ani vpravo. V tu chvíli jsem kopnul do vrtule a rychlostí pro mne nevídanou sesvištěl jsem z kopečka.

 

Cesta po pěšince mi utekla rychleji než rychle. V mžiku jsem stál po kotníky ve vodičce. Než se člobrdice objevila v zatáčce, už jsem si spokojeně chladil bříško a smýval ze sebe bahýnko, které se mi v kožíšku usadilo cestou po klouzavé cestě.

 

Rochnil jsem se ve vodičce, ségruše svištěla potůčkem. Když už jsem měl kožíšek čistý, rozhlédl jsem se kolem sebe. Zmerčil jsem mnoho pěšinek vedoucích z prudkého srázu. Zmerčil jsem mnoho majestátních stromů, které strážily tuto rokli. Zmerčil jsem také zajímavé zákoutí, které zdobila spousta kamínků.

 

V mžiku jsem byl na všech čtyřech, rychle jsem se oklepal. Ujistil jsem se, že ségruše si mne nevšímá a vyrazil jsem kupředu. Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem u kamínků. Když jsem zvedl kebuli, všimnul jsem si vodičky, vytékající z hloubi kopce.

 

To vám štěknu, kamarádi, že pěšinka od tabule někam vede, to jsem tušil. Ale myslel jsem si, že vede ke krásnému potůčku. Ani by mi neštěklo, že objevím další krásnou studánku. I když, štěknout mi to mohlo. Vždyť od naučné tabule merčil jsem na stromě zvláštní turistické značky. Značky, které se jen tak nevidí.