Studánka u Horního kokotského rybníku

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7764300N, 13.5460211E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/fakafojebo

Byl krásný den a já jsem se toulal nádhernou přírodou u Rokycan. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Co chvilku se sice schoval za bílý naducaný mráček, ale to mi vůbec nevadilo. Byl jsem moc rád, že není na obloze sám a že má kolem sebe spoustu kamarádů. Doprovázel mne i větříček, který mi co chvíli počechral kožíšek. Ségruši jsem měl po boku, člobrdici za chvostem a víc už jsem si nemohl snad ani přát.

 

Tlapkal jsem z mírného kopečka po měkoučké cestě. Chvilku jsem tlapkal lesem, chvilku mezi loukami. Prohlížel jsem si nádhernou přírodu, užíval jsem si vůni lesa a vodičky, která mne doprovázela na každém kroku.

 

Chvilku jsem tlapkal tempem tlapka tlapku mine a užíval si každý krok. Chvilku jsem svištěl s větrem o závod a se ségruší v kožíšku a nic mne nemohlo zastavit. Chvilku jsem svištěl kupředu, neznámo kam. Chvilku jsem svištěl zpátky k člobrdici a dělal jsem psí kusy. Jak dlouho jsem, kamarádi, svištěl, to vám neštěknu. Co vám ovšem štěknout mohu je, že mne zničehonic do famfrňáku uhodila svěží vůně vodičky mísící se s vůní super bájo bahýnka. V tu chvíli bylo hrátkám konec. V tu chvíli jsem se rozhodl, že tohle místo s nádhernou vůní musím za každou cenu najít.

 

Zastavil jsem se. Kebuli jsem zvednul k obloze a zhluboka jsem se nadechl. Poprvé, podruhé, potřetí. Když jsem počtvrté zvednul kebuli k obloze, pošimral mne na famfrňáku kamarád Puňťa svými paprsky a já si ták pčíknul, že málem ze stromů v mé blízkosti spadaly všechny šišky. Ještě jednou jsem zvedl famfrňák k obloze, drsně jsem se zatvářil na kámoše Puňťu a zhluboka se nadechl. To, co jsem navětřil, mi dalo rychlost do tlapek.

 

Nyní už jsem věděl, kudy kam. Radostí jsem si povyskočil a v mžiku jsem svištěl kupředu a nic mne nemohlo zastavit. Usvištěl jsem jen pár kroků, když jsem musel změnit směr. Za vysokou trávou, před nevysokou oplocenkou po mé pravé tlapce, zmerčil jsem pěšinku vedoucí napříč trávou, klikatící se mezi stromky kamsi do neznáma.

 

Opustil jsem lesní cestu a pomalu a opatrně tlapkal jsem po pěšince. Obtlapkal jsem vysoký keř, když v tom na mne zpod vysoké trávy vykoukla malá dřevěná stříška. Pomalu a obezřetně jsem stříšku obtlapkal. To, co jsem zmerčil, to bylo něco. Zpod stříšky vytékala slabým proudem vodička a tvořila malý potůček. Potůček se klikatil mezi pidi stromky z kopečka k velkému rybníku. To vám byla kamarádi podívaná. A jak místo krásně vonělo. To vám byla paráda.

 

Když jsem hodil očadlem až pod stříšku, zjistil jsem, že vodička ve studánce není pitná. Ale kdo ví, třeba se ještě pročistí. Ale i přesto, že studánka nemá pitnou vodičku, za návštěvu stojí. Nachází se v nádherné přírodě, která se jen tak nezmerčí.