Vrchol Kokotsko

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7857675N, 13.5478975E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jekajubuco

Byl krásný den a já jsem se toulal jen mrňousek od Rokycan. Se ségruší po boku, s člobrdicí za chvostem, s Puňťou nad kebulí a s větříkem v kožíšku, se mi toulalo, jedna radost. Kámoše Toyoťáka jsem měl daleko za chvostem, stejně jako závoru, která mne dělila od silnice. Nyní jsem si tlapkal nádherným lesem a užíval si každý krok.

 

Tlapky mne nesly skoro po rovince stále dál. Tlapkal jsem lesem, který se měnil jako roční období. Chvilku jsem tlapkal ve stínu vysokých stromů. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem spoustu pěšinek a pidi stromků. Moc rád bych se po některé pěšince prosvištěl. Jenže vždy, když jsem se rozhodl pěšinku prozkoumat, se les změnil. Buď jsem narazil na oplocenku, nebo jsem narazil na spoustu pidi stromků, které by mne pořádně lechtaly na bříšku. Navíc bych si musel pořád koukat pod tlapky, jenže to jsem se ještě nenaučil. Tlapkal jsem proto po lesní cestě se ségruší po boku a užíval jsem si pohled na přírodu, která se jen tak nevidí.

 

Utlapkal jsem mnoho kroků, protlapkal jsem mnoho zatáček. Les se stále střídal jako roční období. Místy byl les vzrostlý, místy omlazený. Místy byla spousta pidi stromků. Užuž jsem si začal poštěkávat, kdy se les přestane měnit, když v tom se přímo přede mnou objevila chaloupka s naučnou tabulí opodál.

 

Jen co jsem chaloupku zmerčil, kopnul jsem do vrtule a vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem s radostí mne vlastní, rychlostí jako bych byl jura. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a kebuli mi zdobil úsměv od ušadla k ušadlu.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem u naučné tabule. Nad tabulí jsem si všiml domečku pro mé opeřené kámoše, který mne moc potěšil. Na tabuli jsem si prohlédl spoustu obrázků. Pod chaloupkou jsem objevil stolek, který sváděl k posezení.

 

Užuž jsem si sedal vedle stolku, užuž jsem začínal odpočívat, když mi ségruše zmizela kamsi po nejbližší pěšince. To jsem nemohl nechat jen tak. V mžiku jsem byl na všech čtyřech a už jsem svištěl za ségruší.

 

Usvištěl jsem jen pár kroků, minul jsem dva větší stromky. Prosvištěl jsem zúžením, když v tom se les otevřel, přímo přede mnou stála hubená věž a pod věží zmerčil jsem vrcholový kámen.

 

To vám štěknu kamarádi, já jsem byl ták překvapen, až jsem si sednul. Poprvé jsem zdolal vrchol, na který jsem vytlapkal po rovince. Co je tohle za šlendrián, to mi nešlo do kebule. Vždyť jsem nebyl vůbec unaven. Celé mé já by se klidně toulalo dál. A co je snad nejhorší, vždyť já bych ten vrchol snad i minul, kdyby se ségruše nevydala kamsi. A to už jsem mnohokrát slyšel, že jsem tulák první kategorie.