Zřícenina hradu Lopata

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih 

GPS souřadnice: 49.6642061N, 13.5564281E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nunecegure

Byl krásný zimní den a já jsem se toulal po Plzeňském kraji. V tlapkách jsem měl mnoho kilometrů, v merku pár vrcholů a dalších zajímavých míst. Tlapkal jsem z posledního a moc jsem se těšil, až se mi otevřou dveře kámoše Toyoťáka a já budu moci složit celé své já do prostorného kufru.

 

Tlapky mne nesly chvíli lesem po rovince, ale než jsem se nadál, už mne nesly z kopečka krásnou přírodou. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly mladé stromy. Po levé tlapce jsem měl les převážně bukový, po pravé tlapce jsem měl les plný mladých jehličnatých stromků. Cesta, po které jsem tlapkal, byla samý kamínek a krásně zapadala do místní přírody.

 

Čím déle jsem lesem tlapkal, tím strmější cesta byla. Čím strmější cesta byla, tím rychleji jsem tlapkal. Čím rychleji jsem tlapkal, tím méně jsem pozoroval okolí. Už jsem svištěl rychleji než rychle, když v tom, najednou, jen pár kroků přede mnou, objevila se dřevěná tabule.

 

To se ví, nedalo mi to. Ze všech sil jsem se snažil zpomalit. Nebylo to snadné, ale nakonec se povedlo. Povedlo se mi zastavit přesně u cedule, která se zmiňovala o historii hradu. U cedule zmerčil jsem i šipku, kudy tudy na hrad.

 

Únava neúnava, hrad je hrad. Co bych to byl za průzkumníka, kdybych jen kvůli vlastní únavě minul hrad? A jde vůbec hrad minout? Vždyť je to stavba veliká, která obvykle dominuje širokému dalekému okolí. V tu chvíli mi to štěklo. Vždyť já žádný hrad široko daleko nemerčil. Jen mrňousek ode mne jsem zmerčil nevelkou skálu.

 

Jen co mi štěklo, že vlastně žádný hrad nemerčím, probudila se má zvědavost. Věděl jsem, že se musím překonat a zmapovat okolí. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, vydal jsem se na průzkum. Protlapkal jsem podél skály, sledoval jsem značení. Cesta má několikrát zatočila, když začala prudce stoupat. Do prudkého kopečka jsem utlapkal jen pár kroků, když se přímo přede mnou objevily schody.

 

Schody sice moc rád nemám, ale co naplat. Když už mi cestu zkřížily, musel jsem je zdolat. K mému milému překvapení schodů moc nebylo. Po pár schodech přišla lávka. Lávka, kterou jsem přesvištěl rychleji než rychle. A opět následovaly schody, tentokrát kamenné.

 

Když jsem zdolal kamenné schody, když jsem protlapkal mezi prastarými kameny, ocitl jsem se na místě nevídaném. Byl jsem vysoko na skále a svět mi ležel u tlapek. Kdo nebyl na skále, byl hluboko pode mnou. Moc daleko jsem nemerčil, ale to mi vůbec nevadilo. Alespoň mne výhled nerozptyloval od důkladného průzkumu.

 

Pomalu a jistě tlapkal jsem po skále a objevoval zvláštní zákoutí. Objevil jsem naučnou ceduli, objevil jsem hlubokou propast. Objevil jsem místo, kde kdysi dávno nejspíš byla strážní věž. Objevil jsem místo, kde kdysi dávno byly hradby. Objevil i místo, kde si tuláci z doby dnešní ohřívají svačiny. Jen jedno jsem na Lopatě neobjevil. A tím něčím neobjeveným nebylo nic jiného, než místní poklad. Poklad, o kterém se zmiňuje nejedna legenda.