Kaple sv. Anny a studánka Svatá Anna
Kraj: Plzeňský
Okres: Klatovy
GPS souřadnice: 49.3092519N, 13.7171311E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/dojelapalu
Byl krásný den a já jsem se toulal Horažďovickem. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky. Vlahý větřík vanul, a když zavanul více, Puňťa i bílé mráčky schoval velký bílý mrak. A nejen ten. Občas se stalo, že se na obloze objevil i kámoš Mračoun, který si se mnou pohrával a dával mi najevo, že když bude chtít, spustí na zem tolik vodičky, že se budu divit. Ale protože je Mračoun kámoš, pevně jsem věřil, že si se mnou jen tak hraje. Ale i tak jsem byl obezřetný. U Mračouna totiž jeden nikdy neví, co mu proletí pod faldy.
Lepší den jsem si na toulku
Horažďovickem nemohl přát. Tlapkal jsem si za krásného, i když napínavého
počasí po zpevněné cestě a přemýšlel jsem, kam mne tlapky asi zanesou. Tlapkal jsem
z mírného kopečka. Po levé tlapce jsem měl malý sad, se spoustou mladých
stromků. Mezi stromky merčil jsem i lavičku svádějící k odpočinku. Po
pravé tlapce, to byla jiná. Po pravé tlapce jsem měl parádní krpál, který byl
s každým mým krokem větší a větší.
Tlapkal jsem nádhernou přírodou.
Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí.
Příroda kolem mne krásně voněla a já jsem měl svět, jako na tlapce. Tlapkal
jsem jen chvilku, když se po mé pravé tlapce, v parádním svahu, uprostřed
krásné louky, objevila stavba veliká, už z dálky vybízející
k průzkumu.
To se ví, neodolal jsem. Jen co
jsem stavbu zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vydal
jsem se na průzkum. Svištěl jsem z kopečka rychleji než rychle. Od tlapek
se mi ozýval dusot. Kdyby nebylo po dešti, určitě by se mi od tlapek prášilo.
Naštěstí zem byla stále trošku mokrá, tak se mi tlapky nezapálily.
Usvištěl jsem mnoho kroků,
prosvištěl jsem přes potok. Než bys pro kostičku dosvištěl, byl jsem ve svém
cíli. Byl jsem u kaple větší než velké, s tajemnými dřevěnými dvířkami ve
zdi. Seděl jsem před kaplí a valil jsem očadla. Nad dvířkami merčil jsem
spoustu záhadných písmenek. Mezi písmenky zmerčil jsem erb. Na dřevěných
dvířkách zmerčil jsem malinkou tabulku a obrovský zámek. Zámek, který mi říkal,
že se za dvířka nepodívám.
To se ví, zámku jsem uvěřil.
Věděl jsem, že klíč k němu nemám ani já, ani člobrdice. Jenže vedle zámku
merčil jsem mnoho hrnečků. Ale k čemu hrnečky na místě jsou, to mi kebule
nebrala. Něco ve mne mi však štěkalo, že bych to měl zjistit.
Pomalu a rozvážně vydal jsem se
na další průzkum. Tlapkal jsem před kaplí a zkoumal jsem jí píď po pídi. Když
jsem měl kapli v merku, vrátil jsem se na mostek vedoucí přes potůček.
Přetlapkal jsem přes mostek, utlapkal jsem jen pár kroků do kopečka, když mi
štěklo, že se mi kamsi ztratil potůček.
To vám štěknu, kamarádi, jak je
to možné, to mi kebule nebrala. Rychle jsem se vrátil na mostek a nestačil jsem
valit očadla. Přímo přede mnou, měl jsem majestátní kapli. Merčil jsem kapli i
zamčená dvířka. Po levé tlapce merčil jsem potůček se spoustou průzračné
vodičky. Po pravé tlapce jsem však merčil jen louku.
Stál jsem na mostku a kroutil
kebulí. Co je tohle za šlendrián, to mi nešlo do kebule. Jak jsem tak stál na
místě, protočil jsem očadla. V tom, najednou, přímo před mými tlapkami,
objevila se další tajemná dřevěná dvířka. Dvířka, která měla madýlko, ale zámek
jim chyběl.
Jen co jsem dvířka zmerčil,
nespustil jsem z nich očadla. Sednul jsem si na mostku a počkal si na
chvíli, kdy ke mne dorazí člobrdice. Netrvalo dlouho, dvířka se otevřela a pod
nimi jsem zmerčil spoustu průzračné vodičky a pramen, kterým vodička přitéká.
Pod malými dřevěnými dvířky, na
dřevěném mostku, před kaplí sv. Anny, objevil jsem silný pramen vodičky.
Objevil jsem studánku Svatá Anna, jejíž pramen kdysi dávno napájel i místní
lázně.
Až se ke kapli sv. Anny a
k místní studánce, kamarádi, vydáte, mějte na paměti, že studánka se
nachází jen mrňousek od cesty před kaplí sv. Anny. Podle map je zakreslena ve
svahu mrňousek od kaple. Ale tam byste jí hledali marně.
Komentáře
Okomentovat