Park Ostrov

   

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3223617N, 13.6898017E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jobojesalo

Byl krásný den a já jsem se toulal Horažďovickem. Už jsem měl v merku město samotné, měl jsem v merku zříceninu, ale něco v kožíšku mi štěkalo, že bych se měl vydat i na průzkum místních parků. Protože už dávno vím, že můj kožíšek se nemýlí, rozhodl jsem se ho poslechnout. Horažďovice jsem nechal za chvostem, přetlapkal jsem mostek a brzy jsem se ocitl na místě nevídaném.

 

Ocitl jsem se na měkoučké cestě ve stínu vysokých stromů. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byla pod stromy travička. Místy jsem merčil i louky. Na loukách i v travičce pod stromy kvetly jarní květiny. Keře pomalu pučely. Kolem keřů merčil jsem další cesty a cestičky. Bylo jich tolik, že bych je nespočítal. Jen jedno měly společné. Velkou louku mezi sebou krásně obcházely. Pěšinky z cestiček vždy vedly k vodičce. K vodičce, kterou mám tak rád.

 

Nejdřív jsem tlapkal po měkoučké cestičce ve stínu vysokých stromů blíže k Mlýnskému náhonu. Poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků ve větvích, poslouchal jsem zurčení vodičky. Tlapkal jsem jen chvilku, když jsem pod vysokým stromem zmerčil malého zajocha.

 

To vám štěknu kamarádi, já byl ták překvapen, až jsem si povyskočil. Pomalu a jistě vydal jsem se k zajochovi. Musel jsem mu štěknout, že svým hopkáním mi mnohdy dělá vrásky na kebuli. Po krátkém štěku se zajochem vypravil jsem se po měkoučké cestě dál. Potkal jsem pilnou včelku, která si strážila hrneček medu. Potkal jsem ještěra, který strážil žaludy. Potkal jsem i sovu, která se ták moudře tvářila, že jsem se u ní musel zastavit na kousek štěku.

 

Sova mi pověděla mnoho zajímavých informací. Pověděla mi, kdo všechno v parku bydlí a poslala mne dál. Nezapomněla zmínit, že bych se měl zastavit u Šumavouse a Šumavěnky, kteří mne určitě rádi uvidí. Poslala mne také k místnímu trůnu. Prý, když budu mít štěstí, budu si moci zkusit chvilku kralovat. Ale nejdřív se prý mám vydat doleva, že prý na mne někdo už dlouho čeká.

 

Vydal jsem se dál směrem, který mi sova poradila. Utlapkal jsem jen pár kroků, když mne přivítal medvěd brtník. Prý si mám sednout vedle něj a vyhlížet příchozí. To vám štěknu, kamarádi, medvěd brtník je pěkný lump. Dlouho, předlouho jsem vedle něj seděl. Ale všichni člobrdové, kteří v parku byli, nás vzali obloukem. Tomu se říká spravedlnost.

 

Když už jsem měl pozadí usezené, rozloučil jsem se s brtníkem a vydal jsem se dál. Přesvištěl jsem přes louku a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem tlapkal po cestě, vedle řeky Otavy. Zastavil jsem u datla, který měl co dělat s červíkem. Zastavil jsem se u bobra, který mne s úsměvem přivítal. Protlapkal jsem kolem trůnu, kde jsem si chvilku zapanoval a než jsem se nadál, byl jsem u Šumavěnky se Šumavousem.

 

Po krátkém štěku se Šumavousem a Šumavěnkou vydal jsem se dál. Poslali mne z Ostrova ven, po lávce kolem mlýnu. Pověděli mi, že když se dám u mlýnu doprava a pak hned doleva, že potkám mne ták milé kámoše. Jaké, to mi neštěkli. Ale já jim věřil.

 

Přetlapkal jsem lávku, vydal jsem se kolem mlýna a než jsem se nadál, byl jsem v malém parčíku. Utlapkal jsem pár kroků, když jsem je zmerčil. Stáli tam, v celé své kráse, pod vysokými stromy a čekali na mne.

 

Jen co jsem je zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu. Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem zatáčkou. Než bys pro kostičku dosvištěl, seděl jsem mezi mými kámoši a klábosili jsme. Kámoši mi chrochtli, co je nového v Horažďovicích. Já jsem kámošům štěknul, co je nového v našich lesích.

 

Než jsem se nadál, byla u mne člobrdice. Rozloučil jsem se s kámoši divočáky a poděkoval jim za pořádný kus štěku. Člobrdice mne několikrát vyfotila na památku. Po vyfocení už jsem utlapkaný mířil zpátky k Toyoťákovi, který na mne čekal na místním parkovišti.

 

Výlet na Ostrov byl parádní. Tolik kámošů, kolik jsem na něm potkal, tolik jsem už dlouho na jedné toulce nezmerčil. Tolik informací jsem načerpal a tolik tipů na výlety obdržel, že už zase nevím, kam dřív. Ale jedno vím, kamarádi, jistě. Až se na Ostrov vydáte, budete si připadat, jako byste byli v pohádce. A až Ostrov pokvete, to teprve bude pohádka. Taková, kterou jen tak někde nezažijete.