Pramen krásy

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7159639N, 13.5942639E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/covakesufu

Byl krásný den a já jsem se toulal lesem jen mrňousek od Rokycan. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který se co chvíli schoval za bílý naducaný mráček. Chladný větřík vanul. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Les ták krásně voněl jarem, že jsem se vůně nemohl nabažit. Tento krásný den jsem se toulal nádhernou přírodou a pod fousky jsem si poštěkával, jak moc jsem zvědavý, kam mne tlapky zanesou.

 

Tlapkal jsem po čvachtavé lesní cestě do táhlého kopečka. Tlapky se mi bořily do bahýnka, bříško se mi bahýnkem maskovalo. Užíval jsem si každý mlaskavý krok a ták jsem se těšil na chvíli, kdy mne člobrdice spustí z dohledu a já se budu moci vyláznit v nejbližší bahnité loužičce.

 

Nevím, čím to bylo, zda okolní přírodou nebo vůní lesa, ale člobrdice mne z dohledu ne a ne spustit. Kopeček se pomalu a jistě krátil. Bahýnka na cestě ubývalo. Loužiček bylo čím dál tím méně. Ale člobrdice mne měla stále v merku.

 

Už jsem byl skoro na kopečku, když jsem po své pravé tlapce zmerčil tajemnou pěšinku, vedoucí do lesa. To se ví, neodolal jsem. V mžiku jsem opustil čvachtavou lesní cestu a už jsem svištěl po pěšince do hloubi mladého lesa.

 

Svištěl jsem po pěšince klikatící se mezi stromy s větrem o závod a se zvědavostí v kožíšku. Tlapky mne nesly hlouběji a hlouběji do lesa. Kam přesně, to jsem netušil.

 

Čím hlouběji v lese jsem byl, tím rychleji jsem svištěl. Čím rychleji jsem svištěl, tím menší byla člobrdice za mým chvostem. Čím menší člobrdice v dáli byla, tím se pěšinka stáčela stále více doleva, směrem k čvachtavé lesní cestě. Užuž jsem si myslel, že vysvištím na kopečku, kde se čvachtavá lesní cesta stáčí doprava, když mne pěšinka zavedla mezi stromy a já jsem skákal přes potok.

 

Jen jeden dlouhý skok jsem skočil a musel jsem zastavit. V letu jsem si všimnul malého dřevěného domečku po mé pravé tlapce. Všiml jsem si domečku, který jsem musel prozkoumat.

 

Jen co jsem se zastavil, jen co jsem si sednul, už jsem byl opět na všech čtyřech. Pomalu jsem se otáčel doprava. Zmerčil jsem strom. Za ním rostl další. A za dalším další. Už jsem si myslel, že se mi při skoku jen něco zdálo, když v tom na mne vykoukla krásná dřevěná studánka.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem měl takovou radost, až jsem se opět posadil. Seděl jsem v nádherné přírodě. Seděl jsem v nádherném lese. Seděl jsem mrňousek od cesty a užíval jsem si pohled na tuhle krásnou dřevěnou studánku. Studánku, která chrání neobyčejný pramen. Objevil jsem studánku Pramen krásy, jak mi prozradila člobrdice, když se ku mne připojila.