Přírodní památka Kozlovská stráň

   

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3074894N, 13.7292428E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nenumohuga

Byl den zvláštnější než zvláštní a já jsem poznával krásy Horažďovicka. Z oblohy na mne shlížely mraky, jen občas na mne mrknul i kamarád Puňťa. Větřík zlehka vanul a nesl s sebou krásnou vůni jara. Dokonce i teplo bylo a já jsem byl rád, že tento krásný den mohu protlapkat.

 

Tlapky mne nesly voňavou přírodou kolem řeky Otavy. Pěšinka, po které jsem tlapkal, byla čvachtavější než čvachtavá. Po dlouhých deštích byla samé bahýnko. Čím více u řeky pěšinka vedla, tím čvachtavější byla. Čím čvachtavější pěšinka byla, tím maskovanější jsem byl já. Čím maskovanější jsem byl já, tím spokojeněji jsem si vrtěl chvostem. Nakonec jsem si chvostem vrtěl ták radostně, že jsem se bál, abych si chvost neuvrtěl.

 

Zato člobrdice, ta nadšená moc nebyla. Když stoupala do kopečka, na dva kroky dopředu udělala jeden, dva kroky zpět. Skoro stála na místě. Nohy jí klouzaly a mnohokrát byla ráda, že kolem pěšinky roste strom. Nejzajímavější bylo vidět, jak se klouže do kopce. Po rovince, to už jí to vcelku šlo.

 

Podél řeky Otavy netlapkal jsem dlouho. Než jsem se zamaskoval tak, že bych sám sebe nepoznal, pěšinka se začala od Otavy vzdalovat. Čím dále od Otavy jsem byl, tím sušší pěšinka byla. Netrvalo dlouho a pěšinka byla suchá, jen občas jsem zmerčil místo, kde jsem mohl otisknout tlapku v celé její kráse.

 

Jen co se pěšinka vysušila, protlapkal jsem zatáčkou. Minul jsem hustý keř, ze kterého se ozývaly písně krásnější než krásné. Hodil jsem očadlem doprava a zmerčil jsem místo nevídané. Přímo přede mnou byly valy a kopečky. Merčil jsem skály a balvany. Merčil jsem místo, které bylo samý kopeček, samý val. Zmerčil jsem míst nevídané.

 

Jen co jsem nevídané místo zmerčil, radostí jsem si vyskočil. Jen co se mé tlapky dotkly země, už jsem svištěl kupředu. Vysvištěl jsem na nejbližší kopeček a první rozvalinou jsem se vracel zpátky na pěšinku. Prosvištěl jsem kolem skalky, minul jsem nevysoký strom.

 

Mnohokrát jsem vysvištěl na kopeček. Mnohokrát jsem svištěl rozvalinou zpátky. Objevil jsem mnoho skalek a příjemných zákoutí. Než jsem se nadál, nevídaná příroda skončila. Přede mnou mladý lesík, kterým vedla cesta. Byl jsem u lesíku, který vypadal jako tunel.

 

Jak moc dobře kamarádi víte, a já tunely nejsme kamarádi. Vrátil jsem se proto ještě na chvíli na kopečky. Ty mne totiž opravdu učarovaly. Nikdy jsem nezmerčil místo Kozlovským stráním podobné. Kozlovské stráně jsou zatím tím nekrásnějším místem, které jsem za dlouhou dobu objevil. A přesto jsem v něm nepotkal živáčka. Snad to tak i být má. Kdo ví.