Přírodní rezervace Vojenské cvičiště

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7193972N, 13.5838975E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pabarolese

Byl krásný den a já jsem se toulal Rokycanskem. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými paprsky mi zahříval kožíšek. Den byl jako malovaný a já jsem si pod fousky poštěkával, kam mne dnes tlapky asi zanesou.

 

Už jsem měl utlapkanou pěknou řádku kilometrů. Měl jsem v merku hluboké lesy i lesy mladé. Měl jsem v merku louky i vyhlídky. Opět jsem tlapkal hlubokým lesem, když najednou hluboký les skončil a po mé levé tlapce se objevil plot. Plot ták dlouhý, že jsem jeho konec nezmerčil.

 

To se ví, nedalo mi to. Vydal jsem se podél plotu dál. Musel jsem zjistit, kdo za plotem přebývá. Široko daleko nezmerčil jsem stopu po člověčím obydlí. Famfrňák mi hlásil přítomnost spousty bahýnka a tlejícího jehličí a listí. Ušadla mi prozrazovala, že jsem blízko pastvině nevídané. Prozrazovala mi, že jsem u pastviny, na které se nepasou mé kámošky kravky a zároveň se o ní ani člobrdové nestarají. A očadla? Ta jediná mi neprozrazovala vůbec nic, co by mi famfrňák s ušadly neprozradily.

 

Tlapkal jsem kolem plotu s kebulí zamotanější než zamotanou. Najednou, přímo přede mnou vyrostly obrovské dřevěné schody. Schody, pod kterými byl průchod mezi ploty. Schody, které vedly na plošinu, na které jsem utlapkal jen pár kroků a už jsem byl opět na schodech vedoucí zpátky na zem.

 

Sotva se mé tlapky dotkly země, zjistil jsem, že jsem na místě mezi dvěma ohradami. Kroutil jsem kebulí vlevo i vpravo, když v tom famfrňák navětřil vůni kámoše, kterého jsem jaktěživ nezmerčil. Navětřil jsem vůni kámoše velkého, který má pořádně silný kožich.

 

Tlapkal jsem mezi ploty dál. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Už o mém novém kámošovi věděla i ušadla. Ale očadla, ta jej nezmerčila. Až na konci ohrady zmerčil jsem ceduli, na které je můj kámoš vyfocen.

 

Na ceduli zmerčil jsem obrovského zubra. Vedle zubra zmerčil jsem sympatického koníka. Člobrdice mi přečetla, že v oboře bydlí bok po boku. A když prý budu mít štěstí, budu se s novými kámoši přes plot moci seznámit.

 

Ještě chvilku mne cesta vedla podél ohrady s kámoši zubry a roztomilými koníky. Jenže zubra ani koníka jsem nezmerčil. Ale víte co, kamarádi? Zjistil jsem, že mají moc krásný domov. Rozlehlý. A nikdo je neruší. Co na tom, že jsem nové kámoše na této toulce nezmerčil? Alespoň mám důvod se sem za čas vrátit. To už třeba ohrada pokvete různými květinami. A kámoši se budou pást nebo se vyhřívat v paprscích kamaráda Puňti.