Rozhledna na Kotli

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7118419N, 13.5958897E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kevevumemu

Byl krásný den a já jsem poznával okolí Rokycan. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který měl tento krásný den oblohu jen sám pro sebe. Po bílých naducaných mráčcích nebylo na obloze ani památky. Puňťa byl na celé blankytně modré obloze sám a moc si to užíval.

 

Tlapkal jsem do táhlého kopečka ve stínu vysokých stromů po měkoučké lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostl jehličnan vedle jehličnanu. Pod vysokými jehličnany jsem merčil pidi stromky, pařezy a spoustu pěšinek. Pěšinek, které po mé levé tlapce vedly do takového krpálu, do kterého se mi ani za steak nechtělo. Po levé tlapce vedly pěšinky z ták strmého srázu, že by byl nerozum chtít je prozkoumat. Tlapkal jsem proto po cestě, s člobrdicí za chvostem a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky zanesou.

 

Dlouho, předlouho jsem tlapkal měkoučkou lesní cestou do táhlého kopečka a pozoroval jsem pěšinky po mé levé i pravé tlapce. Když už mi cesta přišla delší než dlouhá, začal jsem člobrdici nosit klacíky. Užuž jsem si myslel, že cesta neskončí, když v tom se krpál po mé levé tlapce změnil v kopec. Jen co se krpál změnil v kopec, sesvištěl jsem z lesní cesty a první pěšinkou jsem se nechal vést do pořádného kopce.

 

To se ví, cesta na kopec mi moc od tlapek nešla. Dokonce jsem chtěl dát člobrdici za pravdu, že je kopec stále moc prudký. Jenže když už jsem byl rozhodnut člobrdici štěknout, že se vrátíme na lesní cestu, les, kterým jsem dosud tlapkal, se jako mávnutím kouzelného proutku změnil.

 

Najednou, zničehonic, jsem měl les za chvostem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly pidi stromky. Za pidi stromky už byl jen malý kopeček. Kopeček, na kterém stála a do dálky daleké se vypínala, vysoká kovová rozhledna.

 

Jen co jsem rozhlednu zmerčil, síly se mi vrátily. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a v mžiku jsem svištěl dál. Prosvištěl jsem mezi stromky, vysvištěl jsem kopeček. Než jsem se nadál, stál jsem na široké kamínkové cestě, která vedla do táhlého kopečka, a rozhlednu jsem měl jako na tlapce.

 

Stál jsem na místě a valil jsem očadla. Štěklo mi, že kdybych ještě chvilku tlapkal po lesní cestě dál a nenechal se pěšinkou svést, dotlapkal bych k rozhledně po příjemně táhlé lesní cestě. Věděl jsem, že rozhlednu bych neminul. Vždyť je ze všech stran ták krásně vidět.

 

Když se ke mne po době delší než dlouhé přidala člobrdice, odpočatý a plný sil vyrazil jsem kupředu. Vysvištěl jsem spoustu schodů a ocitl jsem se na rozhledně, ze které mi svět ležel u tlapek. Merčil jsem mé oblíbené Brdy, poznal jsem i Šumavu. Jen mrňousek od rozhledny zmerčil jsem Rokycany, které jsem na první dobrou poznal podle kostela.

 

Několikrát jsem dokola protlapkal po ochozu rozhledny. Několikrát jsem zmerčil místa mne ták dobře známá a mne ták blízká. Mnohokrát jsem zmerčil místa, která ještě neznám, ale která jednou prozkoumám.

 

Z rozhledny na Kotli jsem zmerčil mnoho krásných míst. Svět mi po dlouhé době ležel u tlapek. A mne štěklo, že jsem po dlouhé době na místě, odkud se mi vůbec nechce odcházet. A to je co štěknout.