Studánka, Brdy

 

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5728706N, 13.8286044E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kogosozume

Byl den ponuřejší než ponurý. Na obloze plul jeden velký šedivý mrak. Po Puňťovi nebylo ani vidu, ani slechu. Ale protože takovéto počasí u nás panuje už dlouho, musel jsem se vydat protáhnout. A kam jinam bych měl vyrazit, než za humna. Vydal jsem se proto do mých oblíbených Brd. Vydal jsem se do míst mne ták moc dobře známých. A pro svou toulku vybral jsem si jednu z mála lesních cest, po které jsem ještě netlapkal.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě hlouběji a hlouběji do lesa. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce mechu, pařezy i spoustu pidi stromků. Po levé tlapce merčil jsem keře, které dělaly les hustější než hustý. Po pravé tlapce merčil jsem spoustu tajemných pěšinek.

 

To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem pěšinky zmerčil, zamával jsem člobrdici na rozloučenou, počkal jsem, až ségruše bude tentam, a vyrazil jsem na průzkum.

 

Sesvištěl jsem z lesní cesty s radostí mne vlastní a rychlostí mi nevlastní. Skočil jsem dlouhý skok. Než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl do hloubi lesa s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti. Očadly prohlížel jsem si blízkou přírodu a hledal jsem stopy mých lesních kámošů. Famfrňák jsem měl u země, aby mi neunikla žádná, byť pro očadla neviditelná, stopa. Ušadla jsem měl zaposlouchaná do zvuků lesa a do písní, které pěli mí kamarádi ptáčci.

 

Jednou pěšinkou svištěl jsem do hloubi lesa, další pěšinkou jsem svištěl zpátky k člobrdici. Mnohokrát jsem svištěl tam a zase zpátky, když jsem dosvištěl do míst, kde jen se tlapky dotkly země, už jsem byl skoro po bříško v bahýnku.

 

Stál jsem v bahýnku a nemohl se hnout. Valil jsem očadla a přemýšlel jsem kudy dál. Hodil jsem očadlem doleva. Zmerčil jsem parádní bažinu. Hodil jsem očadlem doprava. Zmerčil jsem vzdálenou lesní cestu. Hodil jsem očadlem před sebe a překvapením jsem se málem posadil.

 

Přímo přede mnou, uprostřed parádní bažiny, zmerčil jsem červenou stříšku. Pod stříškou zmerčil jsem hnědou dřevěnou zídku. V zídce jsem zmerčil malý otvor.

 

Jen co jsem stříšku zmerčil, pořádně jsem zamrkal. Myslel jsem si, že se mi to jen zdá. Ale protože i po mrkání merčil jsem stříšku na svém místě, rozhodl jsem se k postupu. Pomalu, krok sun krok, vydal jsem se ke stříšce. Čím blíže stříšce jsem byl, tím bílo bahýnko hlubší. Čím hlubší bahýnko bylo, tím maskovanější jsem byl já. Utlapkal jsem další krok, když v tom se celé mé já ocitlo nad bahýnkem, jen kotníky mi v bahýnku zůstaly.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem u svého cíle. Strčil jsem kebuli do díry a vyvalil jsem očadla. Pod dřevěnou stříškou zmerčil jsem vodičku. Zmerčil jsem vodičku, ve které se odráželo mé já. Zmerčil jsem vodičku, kterou člobrdice nezmerčila.

 

V tento ponurý den objevil jsem v brdských lesích další studánku. Objevil jsem studánku, ke které se budu muset za sucha vypravit znovu. Jen tak totiž člobrdice zmerčí, jaký poklad jsem objevil. A vy, kamarádi, mějte na paměti, že když se v mých stopách vydáte, po deštích se ke studánce, stejně jako člobrdice, suchou nohou nedostanete.