Studánka Pod rozhlednou

  

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7143789N, 13.6011158E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/cefobapolo

Ráno jsem si přivstal a s prvními paprsky kamaráda Punti už jsem vyskakoval na parkovišti v lesích jen kousek od města Rokycany. Puňťa zářil na obloze a dělal den krásnější než krásný. Sice bylo jen pár stupňů nad nulou, ale jaro ve vzduchu cítit bylo. Ptáčci už pěli písně krásnější než krásné. Les krásně voněl. A pár trošku zmrzlých louží mi připomínalo zimu, která zatím úplně odejít nechce, ale dává o sobě znát jen v noci.

 

Tento krásný den jsem se toulal Rokycanskem. Tlapkal jsem po měkoučké lesní cestě a rozhlížel se kolem sebe. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Kde nerostly vysoké stromy, rostly pidi stromky, jejichž špičky byly v trávě sotva patrné. Snad jen modrá barva upozorňovala na to, že tu pidi stromky nerostou moc dlouho.

 

Než jsem se mezi pidi stromky rozkoukal, už jsem opět tlapkal ve stínu vysokých stromů. Pod stromy merčil jsem koberec mechu a tolik pěšinek, že bych je nespočítal. Jen co jsem zmerčil pěšinku první, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vyrazil jsem na průzkum.

 

Svištěl jsem po měkoučké pěšince slalom mezi vysokými stromy. Ušadla, očadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Famfrňák větřil svěží vůni lesa. Očadla zmerčila stopy kámošky srnky i kámošů divočáků. Ušadla poslouchala šumění větříčku ve větvích stromů.

 

Svištěl jsem lesem a zkoumal pěšinku za pěšinkou, když v tom, najednou, zničehonic, zaslechla ušadla zurčení vodičky. Tentam bylo zkoumání pěšinek. Tentam bylo stopování kámošů. Najednou jsem stál na místě s famfrňákem zvednutým k obloze a s našponovanými ušadly.

 

Otočil jsem kebulí doleva. Otočil jsem kebulí doprava. Chvilku mi trvalo, než jsem zurčení vodičky zaslechl znovu. Chvilku mi trvalo, než jsem vodičku navětřil. Ale jen co jsem věděl kudy tudy k vodičce, už jsem byl opět v pohybu.

 

Vysvištěl jsem z lesa plného tajemných pěšinek rychleji než rychle. Než bys pro kostičku dosvištěl, byl jsem opět na lesní cestě, po které šla člobrdice. Jen dvě přední tlapky se lesní cesty dotkly. Jen dvě zadní tlapky se z lesní cesty odrazily, už jsem byl zase na pěšince. Byl jsem na pěšince porostlé vysokou trávou. Byl jsem na pěšince vedoucí do neznáma. Usvištěl jsem krok, skočil jsem dlouhý skok a ozvalo se čvachtnutí. S čvachtnutím se celé mé já ocitlo po kotníky v bahýnku. Bahýnku ták voňavoučkém, že se mi z něj ani za steak nechtělo.

 

Stál jsem v bahýnku a užíval jsem si teplíčko na kotnících. Otočil jsem kebuli k lesu, ve směru, kterým odtékala přes bahýnko vodička do hlubokého lesa. Zmerčil jsem úzký potůček klikatící se mezi stromy. Otočil jsem kebuli k lesní cestě a uviděl jsem ji. Stála tam, v celé své kráse, částečně ukrytá ve vysoké trávě. Stála tam a z pod stříšky jí vytékala vodička. Objevil jsem studánku Pod rozhlednou. Objevil jsem krásnou studánku, kterou ukrývají krásné lesy jen mrňnousek od města Rokycany.