Zřícenina hradu Prácheň

 

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3159892N, 13.6814603E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nevuduhera

Byl krásný den a já jsem s úsměvem na kebuli tlapkal po měkoučké lesní cestě nedaleko Horažďovic. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa. Co chvilku mi studený větřík počechral kožíšek. Po boku člobrdice jsem se toulal nádhernou přírodou a pod fousky jsem si poštěkával, že jsem si na průzkum nemohl vybrat lepší den.

 

Cesta mi šla krásně od tlapek. Z pěšinky jsem přecházel na pěšinku. Potkával jsem mnoho krásných barevných květin. Les, kterým jsem tlapkal, krásně voněl. A já si vší tou krásou tlapkal a užíval jsem si každý krok. Ušadla byla zaposlouchaná do zpěvu kamarádů ptáčků, kteří pěli písně krásnější než krásné. Očadla pozorovala kvetoucí rostlinky. A famfrňák, ten byl ve svém živlu. Famfrňák si užíval jarní vůni lesa. Tu vůni, kvůli které bych celé jaro protoulal. Nevím, čím to je, ale na jaře příroda ták krásně voní.

 

S kebulí plnou myšlenek tlapkal jsem stále kupředu. Z klesání se stalo stoupání. Pěšinka, po které jsem tlapkal, se mnohokrát rozdělila. Kudy kam jsem mnohokrát nevěděl. Ale tlapky mne nesly, jako by věděly, kudy dál. Spokojeně jsem si do kroku vrtěl chvostem, když se přímo přede mnou, jen pár kroků ode mne, pěšinka má opět rozdělila a já mezi pěšinkami zmerčil zeď nevysokou a přesto budící respekt.

 

Nevěřil jsem vlastním očadlům. Mnohokrát jsem mrknul v domnění, že se mi to jenom zdá. Jenže kdykoli, kdy jsem očadla otevřel, byla zeď na svém místě.

 

Mnohokrát jsem překvapením mrknul, než mi štěklo, že se mi to nezdá. Když jsem si byl jist, že opravdu merčím silnou zeď, kopnul jsem do vrtule a s radostí mne vlastní svištěl jsem kupředu. Usvištěl jsem mnoho kroků, prosvištěl jsem zatáčkou. Než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem skákal do výšky.

 

Jen co se mé tlapky opět dotkly země, překvapením jsem se posadil. Za zdí budící respekt zmerčil jsem mnoho další zdí. Zmerčil jsem mnoho tajemných zákoutí. Tajemná zákoutí byla všude kolem mne. Byla vlevo i vpravo. Byla přede mnou i po mém boku.

 

Tolik tajemných míst jsem merčil. Tolik tajemných zákoutí jsem musel prozkoumat. Jen co mi štěklo, že mne čeká pořádný průzkum, už jsem byl opět na čtyřech a les mi byl malý.

 

Svištěl jsem po nejbližší pěšince k první zajímavé zdi. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Prosvištěl jsem první místnost a než jsem se nadál, byl jsem v další. O pár chvilek později jsem byl v další místnosti. Strop, ten neměla ani jedna. Ani jedna místnost neměla všechny čtyři stěny. Zato tvar obdélníku, ten měly všechny místnosti.

 

Kolik místností jsem prosvištěl, to vám kamarádi neštěknu. V mžiku jsem svištěl podél dlouhé zdi a najednou jsem zjistil, že mi svět leží u tlapek. V dáli daleké merčil jsem vesničku. Merčil jsem louky i pastviny. Když jsem hodil očadlem pod tlapky, zmerčil jsem, že stojím vysoko na zdi a pode mnou je další místnost.

 

To se ví, jen co jsem zjistil, že jsem na místě, kde bych asi být neměl, vrátil jsem se po pěšince zpátky do míst, kde se začala zvedat. Vydal jsem se po pěšince po mé levé tlapce. Než jsem se nadál, byl jsem v obrovské místnosti, která měla všechny čtyři zdi. Uprostřed místnosti jsem objevil obrovské ohniště. Jediné, co místnosti chybělo, byl strop.

 

Když jsem měl v merku další místnost, vrátil jsem se na pěšinku a pokračoval dál. Než jsem se nadál, byl jsem zase v další místnosti. A o chvilinku později jsem byl v místnosti další. Už jsem si začínal myslet, že jsem kdesi zakopnul o bludný kámen, když v tom mne pěšinka vyvedla u zdi, kterou jsem zmerčil mezi dvěma pěšinkami.

 

To vám štěknu, kamarádi, kdysi jsem si myslel, že zřícenina hradu Prácheň je malá zřícenina na vysokém kopci. Dnes vím, že zřícenina hradu Prácheň je rozlehlá zřícenina s mnoha tajemnými zákoutími. Vlastně ani nevím, jestli jsem je prozkoumal úplně všechna. Ale co vím jistě je, že se sem budu muset vrátit a ukázat zříceninu i ségruši a člobrdovi. Vím, že i jim se tu bude líbit.