Buk Dvoják, CHKO Brdy

      

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5653014N, 13.7729169E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/lezajovulo

Byl krásný den a já jsem se toulal po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky, které občas Puňťu pozlobily tím, že ho celého schovaly. Ale Puňťa se nedal. Hned co zjistil, že nezáří do dálky, popošťouchnul naducaný mráček dál a sám opět zářil do dálky. Tento krásný den jsem se ovíván teplým větříkem a zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků toulal hlubokými lesy chráněné krajinné oblasti Brdy a užíval jsem si každý krok.

 

Tlapky mne nesly po kamenité cestě z dlouhého kopečka. Všude kolem mne rostly vysoké stromy. Po levé tlapce jsem merčil jak stromy listnaté, tak jehličnaté. Po tlapce pravé, to byla jiná. Po tlapce pravé mi rostl jeden vysoký jehličnan vedle druhého. Pod vysokými stromy merčil jsem koberečky mechu i borůvčí a tolik pěšinek, že bych je ani nespočítal.

 

Když jsem zmerčil první pěšinky, štěkl jsem si, že potlapkám dál, po boku člobrdice. To jsem si ještě myslel, že mne pěšinky k průzkumu nesvedou. Ale jeden míní a ... Byť jsem byl pevně rozhodnut, najednou jsem zjistil, že svištím do hloubi lesa rychlostí mi nevlastní a zvědavostí mi vlastní a zkoumám pěšinku za pěšinkou. Očadly a famfrňákem jsem hledal stopy mých lesních kámošů. Ušadly jsem poslouchal, zda mám člobrdici nablízku.

 

Prozkoumal jsem mnoho pěšinek. Objevil jsem mnoho stop mých lesních kámošů. Zjistil jsem, že se tímto lesem prochází mé kámošky srnky. Zjistil jsem, že v houštinách přebývají mí kámoši divočáci. Zjistil jsem, že v korunách stromů bydlí mnoho mých kámošů z ptačí říše. Také jsem zjistil, že jsem prozkoumal všechny pěšinky v kopci a nyní už jsem pod kopcem a dál mne čeká cesta po rovince.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků po rovince a dotlapkal jsem ke mne ták dobře známé a voňavé louži. Dotlapkal jsem k louži, která za posledních mnoho let ani jednou nevyschla. Podle mne ták důvěrně známé louže jsem zjistil, kde to vlastně jsem.

 

Po rychlé koupeli, po rozhlédnutí kolem sebe, jsem zmerčil cestu, kterou jsem se musel vydat dál. Byť byla cesta měkoučká a porostlá vysokou trávou, musel jsem tlapkat po ní.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků vysokou travičkou, když jsem zmerčil místo mne ták milé. Jen o pár kroků dál, mezi houštinou a mladým lesem, zmerčil jsem obrovský tančící strom v celé jeho kráse. Koruna stromu ležela opodál a dávala domov chorošům a mým kámošům z hmyzí říše. Ale na stromě merčil jsem mladé větývky, které se pomalu a jistě začaly zelenat.

 

Dotlapkal jsem k buku Dvojáku. Dotlapkal jsem k buku, který vznikl kdysi dávno rukou pasáčka, který spojil dva buky v jeden. Buk má dva kmeny a jedno tělo. A byť už se nepyšní majestátní korunou, stále je na něj radost pohledět. Koruna se mu začíná tvořit nová a pomalu se zelená. A kdo ví, jak velká bude za pár let.