Gejzova studánka, CHKO Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5653839N, 13.7870503E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/kukagupopo

Byl krásný den a já jsem se toulal hlubokými brdskými lesy. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky. Teplý větřík zlehka vanul a krásně šuměl ve větvích. Ptáčci pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Zkrátka den byl jako malovaný pro pořádnou prochajdu. A nebyl bych to já, kdybych takhle krásné počasí k prochajdě nevyužil.

 

Tlapkal jsem z mírného kopečka po zpevněné lesní cestě a užíval si každý krok. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce borůvčí i mechu a spoustu pěšinek. Mezi pěšinkami merčil jsem pařezy porostlé choroši a občas jsem zmerčil i mraveniště, které pilní mravenečci opravovali po dlouhé zimě.

 

Chvilku jsem tlapkal po lesní cestě, chvilku jsem svištěl slalom mezi stromy po jedné z mnoha pěšinek. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Očadly jsem pozoroval přírodu a mapoval místa, kam mne tlapky nesly. Ušadla poslouchala šumění větříčku ve větvích a snažila se zjistit, zda není nablízku nějak můj místní kamarád nebo toulající se člobrda. A famfrňák? Famfrňák větřil omamnou vůni lesa a co chvíli narazil na stopu kámošky srnky, která tady nedaleko bydlí. Dokonce mi prozradil i to, že se místní krásnou přírodou potuluje i kámoška liška.

 

Tlapky mne nesly do hloubi lesa a zase zpátky k člobrdici. Mnohokrát jsem narazil na zajímavou pěšinku, mnohokrát jsem se vracel zpátky k člobrdici. Ale jen jednou jsem přeskočil zurčící potůček, když jsem po své pravé tlapce zmerčil malý mostek a za ním mne ták dobře známou pěšinku.

 

Jen co jsem mne ták dobře známou pěšinku zmerčil, zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, rozloučil jsem se ségruší a rychleji než rychle vyrazil jsem kupředu.

 

Svištěl jsem z kopečka a nic mne nemohlo zastavit. Ušadla mi plápolala na kebuli. Chvost se vrtěl radostí. Já si svištěl kupředu a byl jsem moc zvědav, jak bude místečko, na které mne tlapky nesou, vypadat.

 

Usvištěl jsem mnoho kroků a byl jsem u malého mostku. Přesvištěl jsem přes mostek, skočil jsem pár dlouhých skoků a byl jsem ve svém cíli. Byl jsem na místě mne ták dobře známém. Byl jsem u malé, kameny obložené, z cesty skoro neviditelné, studánky. Byl jsem u Gejzovy studánky, u které jsem nebyl ani nepamatuji. Byl jsem u Gejzovy studánky, která byla po mnoho let bez vodičky. A víte co, kamarádi? Tentokrát bylo v Gejzově studánce tolik vodičky, kolik jsem v ní ještě nespatřil. Navíc z kamenů občas rostlo kapradí, jinde travička.

 

Gejzova studánka se za dobu mé nepřítomnosti tolik změnila. A to k lepšímu. Od doby, co jí šikovný člobrda vylepšil kameny, od chvíle, kdy z kamenů místy roste kapradí a travička, Gejzova studánka dokonale souzní s přírodou. A ještě je v ní vodička. No, řekněte, není to krása?