Křemel, CHKO Brdy
Kraj: Středočeský
Okres: Příbram
GPS souřadnice: 49.5719439N, 13.7770486E
Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nucusaguje
zem. Teplý větřík zlehka vanul.
Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Tento krásný den jsem po boku ségruše a
člobrdice brázdil mé oblíbené brdské lesy a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky
zanesou.
Tlapkal jsem po zpevněné lesní
cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy.
Mezi cestou a vysokými stromy byla hluboká škarpa, ve které kvetly snad všechny
druhy květin. Kde nekvetly květiny, kvetly keře. Nad květinami a keři
probouzely se k životu mladé buky, na jejichž větvích se pomalu, ale
jistě, rozevíraly první zelené lístky.
Se ségruší po boku a s pčíkající
člobrdicí za chvostem, stoupal jsem stále výš a výš. Než jsem se nadál, byl
jsem na obrovském rozcestí. Musel jsem se rozhodnout, kudy dál. Mohl jsem
tlapkat doprava, do krátkého vydatného kopečka. Mohl jsem tlapkat rovně,
z mírného kopečka na rozkvetlou louku se spoustou pidi stromků. Mohl jsem
také tlapkat doleva, do hlubokého lesa, po cestě plné bahýnka, louží a
loužiček.
To se ví, rozhodování mi netrvalo
dlouho. Jen co jsem zmerčil první louži, bylo rozhodnuto. Vydal jsem se doleva.
Než se člobrdice objevila na rozcestí, už jsem si užíval první letošní bahenní lázeň,
kdy mi kožíšek laskalo krásně vyhřáté bahýnko.
Láznil jsem se, dokud to šlo. Ale
jen co se u mne objevila člobrdice, vyrazil jsem dál. Na cestě bylo ještě tolik
louží a bahýnka, že jsem moc dobře věděl, že si kožíšek ještě trošku vylázním.
A podle vůně, která se dostala do mého famfrňáku, jsem moc dobře věděl, že jen
mrňousek přede mnou mne čeká lázeň nejen bahenní, ale také krásně voňavá.
S radostí mne vlastní,
natěšenější než natěšený, svištěl jsem po měkoučké cestě dál. Svištěl jsem
kupředu rychleji než rychle. Od tlapek mi odlétalo bahýnko a ušadla měla co
dělat, aby se udržela na kebuli. Usvištěl jsem mnoho kroků, když hluboký les
skončil. Přímo přede mnou byla obrovská voňavá louže a za louží mne ták dobře
známé kamenné moře.
Jen co jsem louži a kamenné moře
zmerčil, skočil jsem dlouhý skok, a než se člobrdice zmohla na slovo, láznil
jsem se v lázních teplých a voňavých, jejichž přítomnost mi kdesi
v dáli oznámil můj famfrňák.
Vyvoněný a maskovaný, po pořádném
oddechu, mohl jsem vyrazit dál. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, stoupal jsem
po pěšince vedoucí napříč kamenným mořem. Netlapkalo se mi zrovna snadno.
Kameny mne tlačily do tlapek. Co chvíli se mi pod tlapkou pohnula zem. Ale byť
nebyl výstup snadný, nevzdal jsem se. Stoupal jsem vzhůru, kochal jsem se
přírodou a než jsem se nadál, byl jsem na vrcholu, na pěšince vedoucí v koberci
vysokého borůvčí a svět mi ležel u tlapek.
Blízko pode mnou merčil jsem
kamenné moře. Uprostřed kamenného moře merčil jsem mladou borovičku. Pod borovičkou
merčil jsem hluboký les. Za hlubokým lesem merčil jsem kopce a kopečky, další
hluboké lesy a dokonce i vysílač na Bůrku, na kopci jen mrňousek od mého
dalšího oblíbeného brdského vrcholu.
Byl jsem na místě mne ták milém.
Byl jsem na Křemelu, jednom z mých nejoblíbenějších brdských vrcholů. Byl
jsem na vrcholu, kam se tak rád vracím. Byl jsem na vrcholu, který jsem zdolal
už mnohokrát. Byl jsem na vrcholu, kde jsem nikdy nepotkal člobrdu.
Komentáře
Okomentovat