Křemel, CHKO Brdy

     


Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5719439N, 13.7770486E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/nucusaguje

zem. Teplý větřík zlehka vanul. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Tento krásný den jsem po boku ségruše a člobrdice brázdil mé oblíbené brdské lesy a byl jsem moc zvědav, kam mne tlapky zanesou.

 

Tlapkal jsem po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Mezi cestou a vysokými stromy byla hluboká škarpa, ve které kvetly snad všechny druhy květin. Kde nekvetly květiny, kvetly keře. Nad květinami a keři probouzely se k životu mladé buky, na jejichž větvích se pomalu, ale jistě, rozevíraly první zelené lístky.

 

Se ségruší po boku a s pčíkající člobrdicí za chvostem, stoupal jsem stále výš a výš. Než jsem se nadál, byl jsem na obrovském rozcestí. Musel jsem se rozhodnout, kudy dál. Mohl jsem tlapkat doprava, do krátkého vydatného kopečka. Mohl jsem tlapkat rovně, z mírného kopečka na rozkvetlou louku se spoustou pidi stromků. Mohl jsem také tlapkat doleva, do hlubokého lesa, po cestě plné bahýnka, louží a loužiček.

 

To se ví, rozhodování mi netrvalo dlouho. Jen co jsem zmerčil první louži, bylo rozhodnuto. Vydal jsem se doleva. Než se člobrdice objevila na rozcestí, už jsem si užíval první letošní bahenní lázeň, kdy mi kožíšek laskalo krásně vyhřáté bahýnko.

 

Láznil jsem se, dokud to šlo. Ale jen co se u mne objevila člobrdice, vyrazil jsem dál. Na cestě bylo ještě tolik louží a bahýnka, že jsem moc dobře věděl, že si kožíšek ještě trošku vylázním. A podle vůně, která se dostala do mého famfrňáku, jsem moc dobře věděl, že jen mrňousek přede mnou mne čeká lázeň nejen bahenní, ale také krásně voňavá.

 

S radostí mne vlastní, natěšenější než natěšený, svištěl jsem po měkoučké cestě dál. Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Od tlapek mi odlétalo bahýnko a ušadla měla co dělat, aby se udržela na kebuli. Usvištěl jsem mnoho kroků, když hluboký les skončil. Přímo přede mnou byla obrovská voňavá louže a za louží mne ták dobře známé kamenné moře.

 

Jen co jsem louži a kamenné moře zmerčil, skočil jsem dlouhý skok, a než se člobrdice zmohla na slovo, láznil jsem se v lázních teplých a voňavých, jejichž přítomnost mi kdesi v dáli oznámil můj famfrňák.

 

Vyvoněný a maskovaný, po pořádném oddechu, mohl jsem vyrazit dál. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, stoupal jsem po pěšince vedoucí napříč kamenným mořem. Netlapkalo se mi zrovna snadno. Kameny mne tlačily do tlapek. Co chvíli se mi pod tlapkou pohnula zem. Ale byť nebyl výstup snadný, nevzdal jsem se. Stoupal jsem vzhůru, kochal jsem se přírodou a než jsem se nadál, byl jsem na vrcholu, na pěšince vedoucí v koberci vysokého borůvčí a svět mi ležel u tlapek.

 

Blízko pode mnou merčil jsem kamenné moře. Uprostřed kamenného moře merčil jsem mladou borovičku. Pod borovičkou merčil jsem hluboký les. Za hlubokým lesem merčil jsem kopce a kopečky, další hluboké lesy a dokonce i vysílač na Bůrku, na kopci jen mrňousek od mého dalšího oblíbeného brdského vrcholu.

 

Byl jsem na místě mne ták milém. Byl jsem na Křemelu, jednom z mých nejoblíbenějších brdských vrcholů. Byl jsem na vrcholu, kam se tak rád vracím. Byl jsem na vrcholu, který jsem zdolal už mnohokrát. Byl jsem na vrcholu, kde jsem nikdy nepotkal člobrdu.


















Komentáře