Partyzánská studánka, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5625000N, 13.7789003E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/pamarapuje

svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti občas proplul bílý naducaný mráček, který blankytně modré nebe krásně obohatil. Ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Jarní větřík mne co chvíli polaskal v kožíšku. A nezbedná ségruše mne co chvilku popohnala kupředu. Tento krásný den jsem se spokojeně toulal místy mne ták dobře známými a pod fousky jsem si poštěkával, jak moc jsem rád, že jsem sem po dlouhé době opět zavítal.

 

Tlapkal jsem si spokojeně po zpevněné lesní cestě po dlouhé rovince. Po pravé tlapce jsem měl mladý les plný jehličnatých stromků. Po levé tlapce jsem měl bučinu, ve které se majestátní buky pomalu, ale jistě, probouzejí k životu. Vzrostlé buky už měly své koruny krásně zelené. Mladé buky si pro letošek trošku přispaly. Jejich větve byly poseté pupeny, ale zelené lístky bych na nich spočítal. A jak krásně bučina voněla, to vám byla kamarádi pohádka.

 

Touto pohádkou bych se moc rád pomalu toulal a nikam bych nespěchal. Ale copak to šlo, s neúnavnou ségruší po boku? Ta už mne tolikrát předběhla a zase se ke mne zpátky vrátila. Pořád mne sváděla k provádění psích kusů. A já jsem nakonec neodolal. Když se ke mne poněkolikáté vrátila, rozhodl jsem se jí prohnat právě parádní bučinou.

 

Hnal jsem ségruši pod vysokými stromy. Schovával jsem se jí ve spadaném listí. A že ho tu, kamarádi, bylo. Místy mi z listí koukala jen kebule. V tu chvíli, když se kolem mne ségruše prořítila, jsem jen potichoučku štěknul a ségruše byla zase pryč.

 

To se ví, mé poštěknutí ségruši nenechalo v klidu. Tedy, na chvíli nechalo. Dlouho jsem čekal, až kolem mne prosviští. Jenže ona nikde. Vydal jsem se jí proto hledat. Svištěl jsem mezi vysokými stromy, od tlapek mi odlétalo šustivé listí. Najednou se odkudsi vzala ségruše. Zkřížila mi cestu tak blízko před kebulí, že jsem měl co dělat, abych se jí vyhnul. Jak jsem se ségruši vyhýbal, skočil jsem zpátky na lesní cestu. Najednou jsem zjistil, že svištím po úzké pěšince kamsi do jehličnatého lesa.

 

Svištěl jsem jen chvilku, když se ozvalo mlasknutí. V tu chvíli se celé mé já objevilo až po bříško v bahýnku. V bahýnku voňavoučkém a vyhřátém. V tu chvíli jsem zmerčil ségruši, jak nade mnou stojí, s úsměvem od ušadla k ušadlu a kouká na mne, jako by nevěřila vlastním očadlům.

 

Chvilku jsem stál po bříško v bahýnku, než jsem si lehnul a užíval jsem si parádní voňavou lázeň. Jak jsem se tak láznil, ucítil jsem v kožíšku pramínek studené vodičky. Hodil jsem očadlem proti kopci, ze kterého vodička stékala a zmerčil jsem ségruši, jak sedí u malé studánky obložené kamením a stále se směje. V tu chvíli mi to štěklo. V zápalu hry se ségruší jsem prosvištěl kolem studánky a vůbec jsem si jí nevšimnul. Ale ségruše protentokrát vše zachránila. A za to jsem moc rád.

 

Když jsem byl pořádně vylázněn, když byla ségruše u studánky zvěčněná, vydal jsem se podívat, jak studánka zblízka vypadá. Utlapkal jsem jen pár kroků, když jsem jí zmerčil. Jen co jsem se na studánku podíval, štěklo mi, kde to jsem. Byl jsem u mne moc dobře známé Partyzánské studánky. Byl jsem u studánky, ke které jsem tlapkal jako mladý kluk. Partyzánská studánka byla jednou z mých prvních studánek, kterou jsem na svých toulkách objevil. Ale v té době vypadala úplně jinak. Dnes už je obložená kameny, ze kterých občas roste kapradí. Dnes už studánka krásně souzní s okolní přírodou a najít jí není vůbec snadné. Ne, že by to někdy snadné bylo. Ale dnes, dnes je to ještě náročnější než kdysi. Ale kdo studánku najde, určitě se potěší. A kdo ví, třeba i osvěží.